Jen si připomeňme, co jsou to vlastně dotace. Jsou to peníze, které každý z nás odvádí formou daní do státního rozpočtu. A tyto peníze mimo jiné skončily na účtu pekárny, která patři do „bývalé“ firmy premiéra Andreje Babiše. A nebyly to jen tak ledajaké peníze. Šlo rovnou o 100 milionů Kč, které tak jedné „spravedlivě“ vybrané pekárně pomohly získat velkou konkurenční výhodu třeba před malou rodinnou pekárnou od nás ze Slovácka.

A že tyto peníze snad někdy dostaneme „proplaceny“ z Evropské unie? Hodně bych se tomu divil. Navíc jde stále o daně, které jsme my všichni ze svých výdělků poslali nejdříve finančním úřadům, ty pak ministerstvu financí, a to následně do Bruselu, aby je „štědrá“ Evropská unie možná někdy poslala do Babišových firem. Myšlenka evropských dotací absolutně selhala a stala se výnosným byznysem pro jednoho velkostatkáře, který si pro tunelování peněženek každého z nás vytváří líbivou a bohužel stále úspěšnou politickou pohádku.

A když už má Babiš pocit, že by se mu toto dobře fungující soukolí mohlo zadrhnout, případně jen zpomalit, tak hned vyrukuje s myšlenkou, že je třeba zvýšit daně z alkoholu či cigaret, vzít si desátek z výhry ve Sportce, nebo skokově navýšit pokuty za banální nedostatky v papírech u kdejakého živnostníka. A mezi tento legislativní chaos a politický populismus pak naopak schová např. snížení DPH pro řezané květiny, kdy záhy Babišův fond „čistě náhodou“ koupí největší firmy v tomto odvětví.