Myslím, že po panu předsedovi se už skoro nic nedá říct, protože to, co řekl, je pro mě tak silným argumentem, že myslím, že obavy, které tady panují, byly jednoznačně popřeny.

Ano, stojíme tady před zákonem, změnou Ústavy, a stojíme tady před doprovodným zákonem, které nejdou projednávat každý samostatně, protože pokud neschválíme ústavní, nemůžeme schvalovat samozřejmě ani ten doprovodný. Takže o něm ani nebude debata. Je třeba tu debatu vést společně.

Poslouchala jsem velmi pečlivě to, co tady zaznívalo od mých kolegů. Vaše rozhodování, tak jako moje, bude záležet na tom, jakou váhu dáte jednotlivým argumentům, které tady zazněly. Jaké argumenty tu zazněly? Zaznělo tu, že obce jsou postiženy duplicitou kontrol. Ano, to je věc, kterou všichni přiznávají, vč. zástupců předkladatelů, vč. těch, kteří tady v tuto chvíli zastupují vládu. Ano, bylo slíbeno, že tato duplicita bude, pokud to bude možné, odstraňována. Víme, že opravdu úplně odstranit nejde, protože tam do toho vstupují ještě další věci, které se týkají dotací a EU. Tak to prostě je. Osobně si myslím, to tady ještě nezaznělo, že nejde jenom o koncentraci jednotlivých kontrol. Jde o to, aby byla přijata odpovědnost za ty kontroly. To tady opravdu zatím nezaznělo. To bych poprosila také předkladatele a případně ty, kteří budou připravovat zákon, aby si toto uvědomili. Jestliže přijde jedna kontrola a řekne, je to v pořádku, pak ona nese odpovědnost za to, že takhle je to schválené, a nemůže někdo přijít za dva roky a říct: Ten, kdo byl na počátku, za to nese odpovědnost. Tam je také jádro. Protože ve chvíli, kdy přijmeme odpovědnost, tak ta míra toho zájmu o to, aby to všechno bylo v pořádku, i třeba z hlediska komunikace s orgány z EU, bude daleko jiná. A to tehdy řekla Margaret Thatcherová, v blahé paměti, která tady byla. Byla přímo v ČR a řekla: Co chybí ČR a systému, celému právnímu systému, je přijetí odpovědnosti.

Vrátím se k projednávání, které tady proběhlo. Vím, jsem si toho vědoma, že mnohých z nás se tento zákon dotýká naprosto přímo. Tak to je. Je určitě velmi správné, že tady zaznívají zkušenosti z obcí, z krajů, z institucí, které tady jsou, jak to vypadá v praxi. To je velmi dobře. Ale když jsem tady seděla, tak jsem si nutně musela položit otázku, kdyby tady bylo více živnostníků nebo více podnikatelů, jestli bychom také možná věnovali větší pozornost této problematice. Protože tam je taky spousta kontrol. Víme, kolik jsme jich v poslední době schválili.

Z toho mi vyplývá, že sice opatrnost je na místě, ale soustřeďme se na to, že se zkušenostmi, které máme, musíme nakládat z toho našeho postavení senátora, to znamená, musíme celou tu věc vidět v systému a komplexně. Říkám si, opravdu nemají být veřejné prostředky kontrolovány? Myslím si, že na tom se všichni shodneme. I veřejné prostředky obcí.

Byla jsem zástupkyní veřejného ochránce práv. Veřejnému ochránci přišly desítky, možná více stížností ročně na to, že se někdo domnívá, že obec buď sama, nebo v nějakém jejím zřízeném podniku, příspěvkové organizaci nehospodaří správně. Co musel učinit ochránce? Řekl: Ne, tam nesmíme, tohle nebudeme sledovat, tohle nemůžeme kontrolovat. Bohužel. A co zůstalo? Zůstala jakási pachuť. Nikdo to nemůže řádně zkontrolovat. Zůstala nedůvěra. Myslím si, že známe spoustu stěžovatelů, kteří opravdu nemají pravdu, které nemáme jakým způsobem přesvědčit nezávislým úřadem, že skutečně, já nevím, v technických službách je všechno v pořádku, že obec naprosto správně hospodaří.

Byla bych ráda, kdyby právě třeba v těchto situacích takto mohl zasáhnout NKÚ, protože kdo jiný než nezávislý kontrolní úřad může tuto roli obrovské důvěry, kterou si získal, plnit.

Podle toho, co bylo řečeno, bych se chtěla ještě zmínit o další věci. Hovoří se o tom, že projednání nebylo korektní vůči Senátu. Ale ano, kolegové bezpochyby mají do určité míry pravdu, na našem výboru skutečně nepřišel předkladatel, možná komunikace v rámci politických stran, jejich klubů, mezi Senátem a mezi sněmovnou neprobíhala tak, jak by měla. Dobrá, ale má se tento zákon a Ústava, která má být změněna, stát rukojmím jakýchsi nedorozumění mezi sněmovnou a Senátem? Nebo je naším zájmem, abychom zajistili kontrolu veřejných prostředků, a tím zvýšili důvěru občanů v to, co se děje v naší zemi, a předcházeli, které tady byly zmiňovány?

Dámy a pánové, musím si ještě sama sobě říct, ano, já jsem podepsala, že tedy budu podporovat to, co tady předkládala rekonstrukce státu. Ale v žádném případě se necítím touto organizací vydírána. Podepsala jsem to s plným vědomím toho, že co bylo cílem návrhů, které jsem podepisovala, je i mým cílem. Jsou to správné cíle. Domnívám se, že každý z vás, než něco podepíše, zejména senátoři, to podepisují dobrovolně, a že se nenechají nikým vydírat, ani rekonstrukcí státu, ani nějakými velkými lobbistickými skupinami, nebo kýmkoli jiným. Od toho jsme zvolené osobnosti, které mají svoji pevnou pozici.

Ráda říkám tuhle věc, protože tady zazněla jakási pochybnost, že jsme někým vydíráni. Ne, nejsme nikým vydíráni. Je to mým velkým přáním, aby k této změně, která posune důvěru, zlepší kontrolovanost a transparentnost, hospodaření s veřejnými prostředky, aby k ní došlo.

Co tedy říct na závěr? Dámy a pánové, věřím, že zvážíte své argumenty, své postoje, že se podaří schválit to, co je předloženo. Protože pokud to neschválíme, víme, že minimálně další rok, dva, možná i déle bude řada veřejných prostředků ve zdravotních pojišťovnách, státních podnicích a v příspěvkových organizacích naprosto bez žádné kontroly.