Od vzniku republiky, neboli samostatného československého státu, nás dělí 105 let. V roce 1918 započala nová epocha naší historie a státnosti. Když se řekne rok 1918, člověku se vybaví určitě nejen vznik republiky, ale i konec první světové války či že moji prarodiče byli ještě malými dětmi.

Československo vznikalo v nejednoduché době ekonomického, sociálního rozvratu, na pozadí tisíců lidských a osobních tragédií, způsobených první světovou válkou. Nebylo jistě světem ideálním, rájem na zemi, tento mnohdy nesprávně přijímaný mýtus určitě nepodporuji, nahlížet na dějiny v pokřiveném zrcadle nechci a nebudu. Bohužel toto pokřivení a vychýlení zas v opačném směru tu bylo v době totality, kdy bylo období prvorepublikové démonizováno, očerňováno a karikováno. Představitelé první republiky se stali osobami na pokraji historického zájmu, zas docházelo k bourání soch a přejmenování ulic.

Nakonec samo přepisování dějin vede k pouze k nedůvěryhodnosti aktérů, kteří se o to snaží, možná toto konstatování by mělo být dostatečným mementem pro dobu dnešní. Dnes bychom měli oceňovat základní postavy, které se nesmazatelně zasloužily o vznik a samostatnost našeho státu. Jak jsem zdůraznil, nejednalo se o jednoduché období, proto Masaryk, Beneš, Rašín, Štefánik, Kramář a další osobnosti mají mít respekt a úctu.

Respekt a úcta neznamená glorifikaci a přehnané velebení, avšak retrospektiva a uvědomění, kdo byl kdo v naší historii, patří k základním pilířům všeobecného rozhledu. Bez přičinlivosti, pracovitosti a politické obratnosti Masaryka se osud naší země, ale i nás samotných mohl odvíjet jinak a jiným způsobem, jemu po právu patří největší zásluha na vymanění se z područí rakouské nadvlády. Masaryk stál v mnohém na jiném ideovém vidění světa, přesto jeho inteligence, pracovitost, nasazení, ale i naprostá autentičnost jsou obdivuhodné a nelze si jich necenit.

Prvni republika měla velké štěstí v osobě Aloise Rašína jako ministra financí, jestli se někdo zasloužil o naší ekonomickou a měnovou stabilitu, byl to právě on. Racionalita a odpovědnost přístupu k veřejným financím je velkým příkladem i dnes, bohužel v posledních letech se nám jaksi v poli rozpočtové odpovědnosti příliš nedaří, jsem velmi smutný, o jistou kontinuitu s Rašínem bych opravdu stál.