Ještě si pamatuji, jak se kriticky projednávalo naplňování Státní kulturní politiky pro léta 2009 – 2013. Dobré myšlenky a cíle narazily na realitu a neschopnost všehoschopných, a tak bylo v hodnocení u spousty úkolů prostě „nesplněno“.

Nyní vláda projednávala navazující materiál – kontrolovala implementaci Státní kulturní politiky na léta 2015–2020 s výhledem do roku 2025.

Také v této koncepci jsou body plně slučitelné s programem KSČM, v oblasti podpory vlastní kulturní identity třeba tyto: využít významných výročí k posílení národní identity občanů a k budování vědomí odpovědnosti za zděděné i vytvářené hodnoty, podporovat výzkum národní a kulturní identity, reidentifikovat poslání národních kulturních institucí v kontextu 100. výročí vyhlášení samostatného státu. Nechybí ani důraz na tradiční lidovou kulturu.

V oblasti rozvoje tvůrčí činnosti a podpory kulturních činností posílit výuku kulturních dovedností a znalostí o kultuře a kulturním dědictví ve školách a zařízeních mimoškolního vzdělávání, účinněji zapojovat kulturní instituce do systémů vzdělávání zejména dětí, mládeže a příslušníků sociálně ohrožených skupin, podporovat rozvoj osobnosti prostřednictvím neprofesionálního umění, podporovat zlepšení přístupu ke kulturnímu dědictví. A dokonce i zavést bezplatný vstup do vybraných stálých expozic státních muzeí a galerií, podporovat projekty usnadňující přístup seniorů, znevýhodněných občanů a minorit ke kulturním službám, včetně seberealizačních aktivit znevýhodněných osob, ale i zefektivnit podporu hudebních aktivit souborů charakteristických pro menší města, obnovit veřejnou podporu vzniku děl výtvarného umění, podporovat akviziční činnost knihoven, muzeí a galerií.

A tak bychom mohli pokračovat i v dalších kapitolách.

Ale jaká je realita? Nevím, co bylo řečeno na vládě 11. dubna. Vláda se v programovém prohlášení zavazuje rozvíjet záměry státní kulturní politiky. Hovoří o zvýšení veřejných výdajů do oblasti kultury. Jenomže rozpočet Ministerstva kultury ČR pro letošní rok onoho slibovaného 1% (bez výdajů na církve) nedosahuje ani zdaleka.

Slibuje zvýšení platů pracovníků veřejného kulturního sektoru, jenomže platy v kultuře jsou stále hluboce podprůměrné.

Slibuje novely zákonů o státní památkové péči, o Státním fondu kultury i novely zákona o kulturních památkách, jenomže příprava je tak překotná, že třeba po prvních diskusích o novém památkovém zákoně pociťuji nedostatek času na pořádné projednání.

Slibuje nový zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, jenomže dosavadní modely byly naprosto nepřijatelné pro kraje i pro odboráře a byly šity na míru některým individuálním hráčům.

Není tedy divu, že nad plněním státní politiky mám velký otazník. Od papírů k činům, prosím!