Podoba našich Vánoc je jako mozaika. Postupně jsme si ji poskládali ze všeho, čím si naše území prošlo. Současné pojetí svátků vychází z prastaré pohansko-křesťanské tradice. Nenechme si ji ukrást!

Progresivisté všeho druhu

Na straně jedné progresivisty všeho druhu, kteří kromě postupného ovládání společnosti a třeba bourání historických soch, nám na náměstích českých ale i evropských měst vnucují svá pojetí Betlémů a pohledu na svatou rodinu a tradice. Také jinými kulturami a náboženstvími, která by chtěla obsadit náš výsostný prostor a jedním z dílčích kroků je pošlapání našich tradic, strach z jejich propagace, oslavování a předávání dalším generacím.

Kovidismus proti tradicím

Ale také „kovidismem“, novým náboženstvím, které ve jménu absolutního zdraví společnosti likviduje nejen živnostníky a jejich řemesla, ale také střední třídu našeho národa a ruku v ruce i tradice, jako jsou vánoční a adventní trhy, prodeje kaprů z kádí, punče a vánoční dobroty na náměstích, živé betlémy atd. Nezapomínejme ani na lacinou komerci , která si v posledních mnoha letech snažila udělat monopol na vše vánoční.

Využijme letos každého okamžiku, abychom byli spolu a připomněli si, kdo jsme a kam kráčíme. Nezapomeňme na ty tradice rodinné, domácí, stejně krásné a nezapomenutelné jako je pečení cukroví, zdobení perníčků, pečení vánočky, zdobení vánočního stromečku, naše krásné české vánoční pohádky. Pořád toho máme ještě hodně, co můžeme ve svých rodinách realizovat, rozvíjet a předávat dalším generacím.

Křesťanský vánoční monopol

Česká republika bývá označována jako jedna z nejateističtějších zemí na světě. Proč se tedy kolem těchto křesťanských svátků dělá takové haló?

Vánoce pro nás nejsou jen o vyznání, i když s křesťanskou vírou toho mají hodně společného. Mnoho z nás si totiž ani neuvědomuje kupříkladu spojitost mezi desaterem božích přikázání a tím, co obecně všichni vnímáme jako pravidla slušného chování. Bez ohledu na to, zda někdo v něco věří či ne.

Tradiční Vánoce jako směs oslav Slunovratu a církevních zvyklostí

A v tom je jejich kouzlo.

Mnoho prvků tradiční podoby Vánoc - např. besídky, benefiční koncerty, trhy, stromeček, dárky “od Ježíška”, házení střevícem, lití olova, kapr, salát aj.- na křesťanskou podobu Vánoc vlastně nijak neodkazuje.

Období dnešních Vánoc by si vlastně křesťané ani neměli brát pouze za své, protože tato část roku patřila oslavám i v jiných kulturách a dobách, a to i mnoho tisíc let předtím, než přišlo křesťanství - ve starém Římě slavili Saturnálie společně lidé všech vyznání; Židé slaví Chanuku; Peršané uctívali boha Mitru, který se měl údajně zrodit z panny 25. prosince a vykoupit lidstvo z hříchu, a další a další.

V neposlední řadě tu na našem území byly pohanské kmeny, a to jak naši předci Slované, kteří slavili Kračůn, nebo germánské kmeny a jejich Yule. Oslavy pohanských kmenů se pak týkaly Slunovratu a vázaly se k 21. prosinci. Tento den v roce se považoval za svátek smrti a opětovného znovuzrození. Během zimního slunovratu se lidé scházeli u společného jídla, ke kterému přizvali duchy zemřelých. Pravděpodobně odtud pochází také magické rituály a zvyky jako rozkrajování jablka, házení hrachem, věšení jmelí a další.

Na západě některé trhy jen pod policejně-vojenskou ochranou

Pokud pominu nesmyslné rušení vánočních trhů v tomto roce kvůli koronaviru, měli bychom být rádi, že si můžeme užívat relativně nerušených tradic. Pro připomenutí některé vánoční trhy v západní Evropě se v minulých letech konaly pod policejně-vojenskou ochranou. Některé západní školy pro změnu zase raději vynechaly výzdobu a připomínání tradic, a to jen proto, aby “neprovokovaly” jiné kultury a náboženství.

Doufám, že se něčeho takového na našem území nikdy nedočkáme. Špatný západní příklad by nám měl neustále připomínat, abychom se našich tradic a kultury drželi ještě o něco víc.

Oslavy Vánoc podle našich tradic

Vyvstává otázka, o čem vlastně Vánoce jsou. Rozhodně vás nebudu nabádat k tomu, abyste nekupovali dárky, to přenechám jiným. Jen je třeba k této tradici přidat (zachovat) i ty ostatní zvyky - vánoční besídky, vzpomínky na blízké, vánoční trhy, výzdobu či živé Betlémy a další.

Vánoční atmosféra a blížící se konec roku nabádá k osobnímu bilancování, setkávání a rozjímání. Vánoce nejsou jen o dárcích a hmotných věcech. A pokud se vám nechce pouštět do starých zvyků, jakými je lití olova nebo házení střevícem, zkuste konec roku a Vánoce vnímat jako onu pohanskou symboliku Slunovratu, kdy se nechá umřít to staré a nastaví se náruč novým obzorům. Tu otevřeme se skromností a pokorou dalšímu roku a nenechme si ani v dalším roce zasahovat do naší kultury a tradic.

Všem přeji krásné Vánoce, ať už ve vašem pojetí znamenají cokoliv!

Dalibor Uhlíř