Děkuji. Já musím, dámy a pánové, říct, že dlouho jsem se na žádné vystoupení tak dlouho nepřipravoval jako na toto, v podstatě tři týdny nebo jak dlouho to projednáváme. Tak já jsem chtěl především panu poslanci Bendovi strašně poděkovat, protože poprvé tady zažívám to, na co jsem se těšil, parlamentní demokracii, kdy tady řada z vás říká svůj názor, nestydí se za něj, obhájí si ho a byť s tím třeba nesouhlasím, tak za něj bojuje a to napříč různými stranami. Tak za to bych chtěl strašně poděkovat. Já jsem nevěřil, že to tady zažiji.

Já si myslím, že je potřeba říct, proč ten zákon vlastně byl přijat. Já to netuším. Já nevím, ten, kdo ho předkládal, co bylo cílem předložení toho zákona. Jestli tím pádem ten zákon byl naplněn. Jestli cílem bylo vytěsnit z restaurací kuřáky, tak to se tím zákonem povedlo, pak byl naplněn a nevidím nejmenší důvod s tím cokoli dělat.

Jestli bylo cílem ozdravit populaci, tak při vší úctě k panu poslanci Vyzulovi, já těm datům vůbec nevěřím, protože to je krátká doba, než aby ta data mohla být. Stejně tak jako úplně nevěřím studiím, on ví velmi dobře, jak jsme začínali s publikacemi. Pak byly ty zlodějské časopisy, ve kterých se ty publikace nepočítají. Pak jsme si řekli, když to není impact faktor aspoň deset, tak to taky není ono. Teď, když to nejsou Q1, tak to není ono. Tak ono všechno to, ty studie, ono to tak hezky zní, že něco někde vyšlo, tak ...

Co je mým cílem, co se kuřáků týče? Mým cílem, co se kuřáků týče, je v podstatě eliminovat kuřáky na okraj společnosti. A ten zbytek společnosti přesvědčit, že prostě kouření není dobrá cesta, že by kouřit neměli.

Samozřejmě není mým cílem jakýmkoli způsobem postupovat restriktivně vůči kuřákům například tím, že by to byl trestní čin nebo přestupek kouřit. Ale určitě je potřeba označit kuřáky jako něco, co není správné.

Tady zaznělo přirovnání k obézním, s nadváhou, kteří taky poškozují své zdraví, a kteří neškodí těm v okolí nebo nejsou řekněme, neuzurpují ty v okolí. Tak pokud jste měli někdo smůlu v ekonomické třídě a letěli do Spojených států mezi řekněme dvěma osobami s nadváhou, tak ten pocit jste měli z toho uzurpování asi úplně jiný.

Padlo tady přirovnání k alkoholu, ale alkoholikové škodí okolí, protože za spoustu nehod a smrtelných nehod mohou alkoholikové a ti, co pijí za volantem. To obecné vnímání, byť řekněme máme některý alkohol zdaněný nulově, u toho jiného diskutujeme o různých výjimkách, tak to obecné vnímání k alkoholikům, k těm, co tedy jsou závislí na alkoholu, tak to obecné vnímání společnosti je negativní. A asi různá restrikce oproti alkoholikům, pokud to přirovnám k těm kuřákům, to znamená, že nemůžeme podávat v restauracích opilému alkohol, nemůžeme podporovat opilého, nemůžeme podporovat řidiče, nepodáváme alkohol nezletilým. Na tom je obecná shoda a samozřejmě je to asi ta hranice, protože zase na druhé straně prohibice není ta správná cesta.

Velmi podobné je to u té nadváhy, protože existuje spousta diet, spousta doporučení, existuje poměrně tvrdá šikana ze strany lékařů, pokud nezhubnete, tak vás například neoperuje. U některých druhů operací vyžaduje, aby pacient před operací zhubl. To znamená, že to není tak, že není tlak odborné a laické veřejnosti a není tlak státu vůči obézním, aby zhubli. A ten tlak je podobný vůči kuřákům z této logiky věci za mě.

Musím souhlasit s tím, co tady říkají poslanci a kolega Ferjenčík, s tím absolutně souhlasím. Že mně přijde absurdní, aby na jedné straně se nesmělo kouřit v restauracích, které v těch prostorách, kde se prakticky vždycky historicky kouřilo, a na druhé straně se mohlo kouřit v Parlamentu, my bychom měli jít příkladem. Tak tady zrušme kuřárnu.

Že se může kouřit v nemocnicích. Že pacienti z plicních oddělení si vyběhnout před plicní, tam si zapálí, aby přežili tu hospitalizaci. To mně tedy přijde až paradoxní. Ale toto se děje. To není něco, co by se nedělo. To znamená, ano, já bych chtěl, aby se ten zákon, co se kouření děje (týká), zpřísňoval. Aby opravdu v těch prostorách, kde by se kouřit nemělo, se opravdu nekouřilo a tam, kde to škodí tomu okolí, se opravdu nekouřilo. A restaurace jsou jedny z těchto prostor.

O škodlivosti kouření si myslím, že žádná debata být nemusí. Já si myslím, že dneska si nikdo netroufne říct, že kouření není škodlivé. A o dopadech na zdraví si myslím, že taky žádná debata dneska už neexistuje. Pán bůh zaplať, že ta situace je taková. Já si vzpomínám na vystoupení některých řekněme, teď já nevím, jestli můžu říct kolegů politiků, kteří měli úplně opačný názor a obhajovali by ho.

Ale chci říct ještě poslední věc a to je ta, že znám řadu kuřáků z různých společenských, kulturních a finančních kruhů, kteří se opakovaně a často marně snaží přestat kouřit a dělají pro to opravdu hodně. Neznám jediného nekuřáka, který by se opakovaně zoufale a marně snažil naučit kouřit a dělal pro to hodně.

To znamená z tohoto pohledu si myslím, že ten obecný společenský tlak je, aby jaksi lidé přestali kouřit. A byť tedy se mně ta předloha líbí a jsem hrozně rád, že tady padla, tak ze všech těchto důvodů přece jenom nepřeváží ve mně ten doktor, ale ten, který si myslí, že obecně kouření by se nemělo podporovat žádným způsobem a měli by se jaksi kuřáci vytlačit na okraj společnosti, když to přeženu. A tento zákon je jedna z cest.

Nicméně pořád mně vadí, velmi bych stál o to, aby to tady zaznělo, co bylo cílem předkladatelů toho zákona. Co přesně bylo tím cílem. Co bylo tím cílem, proč byl ten zákon předložen. A pokud opravdu cílem bylo postupně eliminovat kuřáky z restaurací a z různých veřejných prostor, tak ten cíl byl naplněn. Pokud cílem bylo postupně omezit a zrušit prodej cigaret, tak možná je to cesta k tomuto cíli. Tak to bych chtěl slyšet, abychom mohli vidět, jestli ten cíl byl naplněn a jestli se k němu blížíme. Děkuji.