To je nápad, o kterém někteří odborníci mluví. Obecně vzato se očkovaní testují - pokud onemocníte a máte příznaky infekční choroby, i když jste proti ní očkovaní, lékař někdy i pomocí testu zjišťuje, zda tuto nemoc nemáte. Očkování chrání především proti závažnému průběhu onemocnění. Ale samozřejmě snižuje riziko, že se člověk nakazí a také snižuje riziko šíření nemoci. Připomenu “bájnou hranici” 75 % naočkovaných obyvatel ČR, která se opakovaně objevuje s tím, že když jí dosáhneme, bude po COVIDu veta. Faktem je, že pomocí očkování se podařilo vymýtit i jiné viry - třeba smrtelné černé neštovice. A taky nebylo 100 % obyvatel planety naočkovaných. A taky měli zpočátku různí odborníci různé námitky - stojí za to zapátrat v archivech a pár komentářů si přečíst.

Takže očkování správná cesta je. Část lidí ale očkování odmítá či nechce - důvody mají různé. Faktem je, že mohli prodělat onemocnění a mají protilátky. A to, aby se vytvořily u člověka protilátky je právě důvodem očkování. Proto AntiCovid tým dlouhodobě usiluje o to, aby začalo brát ministerstvo zdravotnictví protilátky v potaz. Není přece logické, abychom říkali, že člověk, který onemocněl COVID-19 byl např. vytrasovaný, doma v karanténě a měl pozitivní PCR a přitom žádné vážnější příznaky) je “chráněný” 120 dnů (a je nám jedno, zda má či nemá protilátky, jaké a kolik) a člověk, který byl ve stejné karanténě, měl stejné příznaky a na PCR nešel nebo ho hygiena neposlala (což byla realita) “chráněný” není, i když protilátky má. Konečně je skupina lidí, která v existenci tohoto onemocnění nevěří, nevěří v existenci viru.

Testování má několik významů - je indikované z lékařského hlediska - pacient má potíže, lékař má podezření na určité onemocnění. Různá vyšetření (může to být i antigenní či PCR test) pomohou v tom, aby lékař určil diagnózu. Druhý důvod je “epidemiologicky významný test”. Hygiena např hledá ohnisko nákazy a rozhodne o tom, že podezřelou skupinu otestuje. Další je plošné screeningové testování - chci zjistit mezi skupinou, např. nenaočkovaných, kolik z nich je pozitivních (ne nemocných) = test neprokazuje nemoc, ale přítomnost viru. Poslední je pak rozhodnutí státu - typicky nepustí do školky nebo na nějaké akce nenaočkované děti.

V případě COVID se tato vláda rozhodla (opatření EU se týkají jen cestování do zahraničí, jak si to jednotlivé země udělají na svém území je zcela na nich), že na řadu míst mohou pouze očkovaní, ti, co mají negativní test anebo ti, co prodělali v uplynulých 120 dnech COVID. Tedy zkopíroval pravidla EU. Pokud platí, že hranice, kdy vše skončí a poradíme si s COVID, je 75 % naočkovaných, pak by v kolektivech, kde je naočkovaných 70 % a více lidí, mohla tato opatření přestat platit. Pokud je to ale tak, že musí být naočkovaných 100 % obyvatel, anebo musí vir “zmizet”, pak budou opatření platit stále.

Takže otázka, kterou opakovaně s AntiCovid týmem pokládáme - kolik % musí být naočkovaných, abychom se mohli vrátit k normálnímu životu. Pokud 75 %, platí to i pro uzavřené kolektivy, koncerty, pro divadla, pro restaurace…? Pokud je v místnosti jen 30 zdravotníků a všichni jsou naočkovaní, proč musí mít stále roušky? Pokud je v kabinetu 30 učitelů a všichni jsou naočkovaní, proč musí mít roušky? Samozřejmě se můžeme pořád dokola samotestovat antigenními testy, všichni. Očkování, neočkovaní…a čekat, co vir udělá a jestli třeba nezmizí. Nebo můžeme mít plán, diskutovat ho s týmy odborníků, s koalicí, opozicí, hledat shodu a řešení.

AntiCovid tým opakovaně předkládá, nabízí diskuzi, nabízí hledání shody. Nemusíme mít ve všem pravdu, ale pokud rozhoduje jednotlivec, který shodu nehledá, což je bohužel realita vládních opatření, pak je to hazard.