Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové. Já jenom jsem se chtěla vyjádřit k té demagogické poznámce mého předřečníka, pana kolegy Kalouska, vaším prostřednictvím, pane předsedající, který tady v podstatě ten respekt, deklarovaný vůči studentům, kteří položili své životy v roce 1939, obsahem svého sdělení popřel. Já chci opravdu upozornit a ujistit, vaším prostřednictvím, že se na mě obraceli zejména studenti, Vysokoškolská rada studentů, respektive Studentská rada vysokých škol, Parlament dětí a mládeže a další orgány a organizace sdružující mládež, a ti na rozdíl od něj, od pana kolegy Kalouska, vaším prostřednictvím, pane předsedající, nezapomněli na rok 1939 a nevadí jim tolik to, co se - jak jste tady upozornil - stalo s Mezinárodním dnem studenstva po roce 1948. Protože oni znají dobře ty historické kořeny, což mě velice potěšilo. A setkávám se s tím i při výuce na vysoké škole, kde mě na to často upozorňují.
A ještě dovolte poznámku k Elišce Přemyslovně. Já už jsem to tady jednou také emotivně říkala, tak já se teď pokusím být jen velmi stručná. Myslím si, že bychom si měli uvědomit, že je to žena, která - možná, že se jí všechno nepovedlo - se celým svým životem snažila právě o českou státnost, o to, aby tehdejší historické země české se rozvinuly a aby to, co nyní nazýváme Českou republikou a to, co zahrnuje alespoň částečně území Čech, Moravy a Slezska, rozkvétalo, dovolíte-li mi tento výraz. A přinejmenším proto si myslím, že jako zatím jediná žena by měla místo, jako označení dne 14. května vedle - nebo po boku svého syna mít. A nějaké takové ty historické analýzy, do jaké míry, kdo ji obdivoval nebo neobdivoval, to už si troufnu spíš quasi historickými analýzami, protože na skutečně objektivní fakta těžko přijdeme, a operovat s tím v Poslanecké sněmovně jako s argumentem, proč by ten název měl být změněný, mi připadá přinejmenším nedůstojné poslaneckého vystoupení. Takže samozřejmě velmi ráda budu hlasovat pro senátní návrh. To znamená, Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny. Děkuji.