Pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych chtěl reagovat vaším prostřednictvím na vyjádření pana kolegy Stanjury. Co mě trochu zděsilo, ten jeho obrat, že je Finanční správa posedlá nebo zběsilá - teď nevím přesně, jaké slovo uvedl, aby to zase netahal ze stenozáznamu - při vybírání daní.

Vždyť je to přece normální. Vždyť daně se mají platit a máme orgány a platíme si státní správu, aby ty daně vybírala. Já vám řeknu teď jeden příklad, který se mi stal někdy před třemi lety, kdy mně jeden plzeňský podnikatel oslovil a řekl, že je šikanován finanční správou a že po něm chtějí 35 mil. daňového doplatku a že to jsou nějaké novinky, že o tom nic neví. Tak já jsem si ho vyslechl. Říkám: Pokud je to tak, tak je to špatně, to se stát nemůže. - Já jsem si k tomu sehnal patřičné informace a za čtrnáct dnů jsem k němu přijel a řekl jsem: Ale ty sis zřídil firmu, přes kterou jsi tahal peníze - byla to nějaká reklamka - a tím sis pral peníze. - No to je pravda. - Ale já jsem říkal: Ale ten zákon přece platí dvacet let, že se tohle nesmí. - No, to je taky pravda, to já vím. No jo, ale my jsme to takhle dělali deset let a oni přece nám musí dát trošičku prostor, když to po nás budou chtít, abysme se prostě rozkoukali, abysme to začli dělat jinak...Tak takový je prostě pohled některých podnikatelů. Podtrhuji některých podnikatelů, kteří věděli, že obcházeli zákon, že obcházeli daňovou povinnosti, ale oni byli náramně překvapení, že dvacet let to dělali tak a nikomu to nevadilo a najednou to po nich někdo chce. A ještě měl tu drzost, odvahu, prostě řekl: Ale tam by nám měli dát nějaký odklad, měli by nám dát prostor, abysme se připravili na to, že po nás tyhle ty peníze budou chtít. (Předsedající upozorňuje na čas.) Tak takhle se to dělá. (Nesrozumitelné.) Děkuji.