Vážené dámy, vážení pánové,

je pro mne velkou ctí, že mohu jménem Poslanecké sněmovny a Senátu, obou komor Parlamentu České republiky, zde pronést několik slov. Je to má první příležitost, neboť teprve před půl rokem jsem byl zvolen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny.

Vážení hosté,

každoročně se setkáváme na tomto pietním místě Terezína, abychom si společně připomněli tragédie, které se zde odehrály. Připomínáme si utrpení, ale i statečnost našich spoluobčanů, kteří zde byli systematicky shromažďováni nacistickou říší za jediným účelem – k cílené likvidaci ať už prostřednictvím koncentračních pracovních táborů pod rouškou cynického eufemismu „Práce osvobozuje/Arbeit macht frei“, nebo potom přímo ve vyhlazovacích táborech.

Koncentračním táborem Terezín prošlo přes 150.000 vězňů, 35.000 jich nepřežilo a na mnoho dalších čekala smrt v jiných koncentračních nebo ve vyhlazovacích táborech. Ani všechny vzpomínky přeživších nám nedokáží v úplnosti zprostředkovat, k jakým tragédiím a k jakému peklu zde docházelo a k jakému nelidskému zacházení zde byli vystaveni.

Jsem přesvědčen, že všichni, jak zde stojíme, sdílíme jednu stejnou emoci, velmi silnou emoci – nedopustit, aby se něco podobného mohlo kdykoli opakovat, nezapomenout a nedopustit, aby tyto tragické události byly interpretovány jinak.

Je důležité, abychom si na příbězích hrdinů a obětí dokázali zachovat určité memento a toto memento předávat našim dětem. Až se budoucí generace budou ptát, abychom byli schopni jim odpovídat. Jsme povinni jim odpovídat, aby si uvědomili, že moderní stát a civilizace, ve které dnes žijeme, nejsou samozřejmostí, že žijeme v demokracii, v nezávislém právním státě, žijeme v sedmdesáti třech letech míru. Druhá světová válka nám ukázala, že vždy budeme žít jednou nohou nad propastí.

Nacistická říše nejen rozpoutala druhou světovou válku, zapříčinila okupaci Československa, ale zaútočila na samotné principy existence samostatné první Československé republiky. Nacistická ideologie přinesla něco nevídaného, kdy na základech již moderního státu začala používat principy, jakými byly cílená likvidace celých skupin obyvatelstva, etnik a národů, mučení a vraždění politických vězňů, pokusy na lidech a mnoho dalších. Byl dán volný prostor nenávisti, tomu nejnižšímu lidskému pudu. My si dnes musíme neustále opakovat, že to velké zlo, které zde bylo, nevzniklo ze dne na den, ale vzniklo postupně a plíživě. My bychom se z tohoto vývoje měli poučit a hlavně si říkat, nedopusťme, aby se něco takového opakovalo.

S každým zlem, a existuje jich tisíce, je nutné bojovat. Jedním z projevů zla byl a bohužel neustále je antisemitismus. V různých částech světa v různých formách stále přežívá, především ve státech, kde svůj vliv má radikální islamismus.

V roce 1948, také proto, že antisemitismus přežil hrůzy války, nevymizel a lidstvo se neponaučilo, se mezinárodní společenství zasloužilo o vznik nezávislého státu Izrael. Můžeme být hrdi, že tehdejší Československo také významně přispělo v duchu možná poslední a vyspělé masarykovské tradice ke vzniku tohoto státu Izrael.

V letošním roce si připomínáme nejedno výročí. Připomínáme si sedmdesát let od vzniku Státu Izrael a sto let našeho moderního státu. Buďme v tomto našem jubilejním roce hrdí na naši státnost a nedopusťme, aby se na historii druhé světové války zapomnělo a aby se zapomnělo na její oběti.