Čím víc se o problematiku dotací zajímám, tím víc vidím, jejich špatný vliv na prostředí, ve kterém se rozdělují. A je jedno jestli ji má dostat Petr, Pavel nebo Andrej!

Jednoduše řečeno: Dotace jsou jako transfúze z levé ruky do pravé, kdy se navíc část krve se vybryndá na zem. Z části vybraných peněz se totiž musí zaplatit samotný proces „transfúze“ (vyřizování, schvalování a poskytování dotace).
 

Už teď by se dalo říct, že #dotaceJsouBlbost, ale pro jistotu ještě připomenu další vliv dotací.
 

Dotace do soukromého podnikání vytváří: 1) nerovné podmínky pro podnikatele, 2) ideální příležitost pro korupci, 3) pokřivuje jinak přímočaře fungující volný trh, 4) v důsledku dotaci často plýtváme zdroji na nepoptávané, čímž brzdíme ekonomiku a 5) v neposlední řadě má na svědomí mnoho lidských konfliktů.
 

Těch negativ by bylo víc a najdeme je i ve veřejném sektoru. Tady je to typicky 1) odkládání investic do podstatného, 2) nesystémové počínání (prvně nová silnice, pak teprve kanalizace apod.) a 3) vytváření zbytečné zátěže na provozních výdajích do budoucna. 

Kompletně mají dotace za následek zvýšení moci úředníků a politiků, kteří dotace rozdělují – tím pádem je mnohem větší šance, že bude vznikat „střet zájmu“, obcházení zákonů či jejich uplácení. Přitom jediným pravidlem, které důsledně zabrání korupci a nepůjde nijak obejít, je zrušení všech dotací.
 

Kritik namítne, že to nejde. Že nebudeme konkurenceschopní v globalizovaném světě, když všude jinde dotují jako zběsilí.
 

Opravdu všude dotují? Třeba na Novém Zélandu nebo ve Švýcarsku je dotace téměř neznámé slovo. Tam totiž ani nemají z čeho dotovat, protože daně mají mnohem menší než státy EU. A to je druhá strana té mince. U nás totiž politik trochu zapomíná říkat, že těm stejným, kterým peníze bere na daních, by je pak měl rozdávat na dotacích. A možná to neříká úmyslně, protože tomu tak ani zdaleka není. Stát totiž bere na daních všem, ale dotuje jen vyvolené.

A stejně jako největšími zastánci otroctví byli privilegovaní otroci, jak kdysi pravil Gabriel Laub. Tak největšími zastánci ekonomiky s dotacemi, jsou dotační „závisláci.“ Až v druhé řadě pak kdysi stáli otrokáři, a dnes v ní stojí politici a úředníci ovlivňující rozdělování dotací. A protože moc jim obecně velmi chutná, tak ta druhá řada není od té první tak daleko.
 

Ovšem i mezi politiky se najdou světlé výjimky. Svobodní dlouhodobě tvrdí, že chtějí snížit daně, a současně snížit i státní výdaje zrušením třeba i dotací. Najdou se ale i jednotlivci z jiných stran, kteří by byli pro zrušení dotací. A nejsou to bezvýznamná jména. Proti dotacím je dokonce i předseda senátu Jaroslav Kubera. Ten nedávno v ČT řekl, že dotace by měly být trestným činem, minimálně sprostým slovem. Bohužel Jaroslav Kubera je pouze „ostrůvkem pozitivní deviace“ v ODS i v celém senátu, a jedinou stranou, která se hlásí k plošnému zrušení dotací, tak zůstávají Svobodní. Jenže takovými ostrůvky, jakými jsou v porovnání s celou ČR třeba i Svobodní, začínal konec všeho, co se zdálo být zavedeno na věčné časy. A to mi dává mi naději, že se věci daly do pohybu a jednou se v ČR dočkáme konce posedlosti dotacemi.

BONUS PRO JINDŘICHOHRADEČÁKY: Typickou ukázkou škodlivosti systému dotací i ve veřejném je v současnosti kauza okolo Děbolínské rozhledny, o které nejen Děbolíňák řekne, že by bylo vůbec nejlepší, kdyby nebyla nikdy postavena. A to jsme zatím jen ve fázi nesystémovosti, protože se k rozhledně nedá dostat, a ještě jsme nepřešli do fáze následných provozních nákladů. To samozřejmě neznamená, že v současném světě by měl Svobodný radní dotační nabídky ignorovat a ochuzovat své město na úkor ostatních. Základní chyba se stala už vypsáním samotné dotace. Pokud se k tomu však nepřidají chyby další, může využití dotace Hradci na úkor jiných obcí pomoci. A protože zastupitelé včetně radních na začátku svého úřadování slibují, že jim na srdci bude ležet právě zájem města a jeho občanů, pak by jim nemělo vadit, že neignorováním dotací konají na úkor jiných měst.

BONUS PRO TY, CO NEVĚŘÍ V POUHÉ SNÍŽENÍ DANÍ: Kromě snížení daní, je tu ještě jedna možnost obrany proti předotovanému okolí. Možnost, kterou ve své rozhodovací praxi uznala Světová obchodní organizace jako legitimní a to jsou „antidumpingová a vyrovnávací cla“. Ta sice deformují volný trh napříč státy, o který Svobodní stojí, ale alespoň nedeformují vnitrostátní trh – na rozdíl od dotací, které mají oba negativní efekty.

(převzato z Profilu)