Bez ohledu na politické názory je nutné uznat, že nová francouzská hlava státu dává dobré předpoklady pro zachování politické stability nutné pro provedení nezbytných změn, jichž je na evropské úrovni více než potřeba. V tomto článku se zaměřím na několik problémů, které osobně považuji za nejpalčivější a měly by se začít neodkladně řešit. Ty už několikrát pojmenoval i samotný Macron, který žádá reformu Evropské unie. A tady je několik hlavních bodů.

Krok první: EU musí být konkurenceschopná

Velkou výzvu představuje předně konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Ano, ve srovnání se zbytkem světa si Evropská unie nevede špatně. V současné době je EU jako celek druhým největším hospodářským prostorem na světě po USA, bereme-li nominální HDP jako relevantní ukazatel. A pokud by se nic nezměnilo, podle současných ukazatelů by na této příčce nejspíše zůstala i po odchodu ekonomicky velmi silné Velké Británie. Budoucnost se ale statistikou neřídí a zvláště pokud jde o ekonomiku, není možné zůstat stát na místě a usnout na vavřínech. Jinak se může stát, že bude Evropa jednoduše předstižena někým dalším.

Evropa musí být schopná udržet tempo s dalšími ekonomickými obry, což jsou jak Spojené státy, tak i třeba Čína. Podceňovat samozřejmě nelze ani další země. Pro EU je naprostou nutností posunout se i po stránce ekonomické, pokud chce být ve světě silným a respektovaným hráčem. A protože je EU co do počtu obyvatel větší než USA, mohou evropské země dosáhnout společně ještě lepších výsledků a dostat se na první pozici. Aby bylo něčeho takového možné dosáhnout, musí EU usilovat o vytvoření a zachování prostředí příznivého pro podnikání. Tomuto cíli se musí přizpůsobit nejen politiky národních států, ale samozřejmě i politika celé Evropské unie.

Posílení evropské ekonomiky by také prospěla společná platforma států založená na tom, že se v nich platí eurem, jejíž součástí by se stalo i Česko. Přijetí společné měny dosud váhajícími státy by pomohlo většímu hospodářskému propojení evropských zemí, zároveň by ale zabránilo vzniku vícerychlostní Evropy. Česko musí zůstat součástí hlavního evropského proudu!

Krok druhý: Podvody a rozhazování evropských peněz už nesmí procházet

Nejprve bych rád zmínil otázku transparentnosti a obecně boje s podvody. Proč je zrovna toto téma tak důležité? Prostě proto, že peníze bývají obvykle až na prvním místě a ochrana unijních finančních zájmů by proto měla být jednou z klíčových priorit EU.

Rostoucí míra podvodů spojených s čerpáním evropských peněz představuje vážný problém. Unie přináší řadu benefitů, ale ty jsou v řadě států doslova rozkradeny. I z Česka je známá řada případů, kde přerozdělování evropských peněz provázela korupce, podvody či přinejmenším velmi pochybné praktiky. Konkrétní kauzy snad není třeba jmenovat, protože už nyní vstoupily v dostatečnou známost.

Bohužel se také zapomíná na to, že vedle korupce je (nejen) v zemích EU neméně palčivým problémem i vyhýbání se placení daní. Evropská unie jako celek proto musí ukázat svoji sílu a být schopná bojovat s těmito neférovými praktikami nadnárodních korporací, které se chtějí placení daní vyhýbat. Řešením ale nemohou být pouze represe. Musí existovat i pozitivní motivace. Na tomto principu je založený návrh nazvaný taxparency.

Název je složeninou ze slov „tax“ (anglicky daň) a „transparent.“ Zjednodušeně řečeno, značku taxparent by obdržely takové společnosti, které zveřejnily svoji vlastnickou strukturu a prokazatelně odvádí dostatečně velkou daň ze svého zisku v dané zemi, kde působí. Firmy tak budou mít motivaci jednat co nejtransparentněji a zákazníci budou dobře vědět, jak se daná společnost chová.

Krok třetí: Co s katastrofální rozpočtovou neodpovědností?

Zmíněním konvergenčních kritérií se dostáváme k dalšímu obrovskému problému. Je jím vysoká míra zadlužení, která trápí zejména (a nejen) země jižní Evropy. Níže uvedená čísla vypadají opravdu hrozivě. Itálie má 132,5% veřejný dluh v poměru k HDP, Španělsko 99,6%, Řecko s 181,6% a Portugalsko 126,2%. Přitom, jak už bylo zmíněno, veřejný dluh nepřesahující 60 % HDP je pro členské země EU jednou z několika nezbytných podmínek pro splnění maastrichtských kritérií pro vstup do eurozóny. V této souvislosti stojí za připomenutí, že Řecko vstoupilo do eurozóny na základě nepravdivých údajů a stejného prohřešku se dopustila také Itálie.

Bohužel prakticky to samé, co platí o státech jižní Evropy známých pod nelichotivou zkratkou „pigs,“ se týká i Francie. Ta měla v loňském roce veřejný dluh dosahující 96,5 % HDP. Zcela pochopitelně proto bude úkolem nového prezidenta Macrona a jeho vlády tento tristní stav veřejných financí změnit.

Nynější francouzská hlava státu to dobře ví a další evropské země by ji měly v tomto úsilí následovat. Dosavadní přístup velké části zemí eurozóny nesmí dále procházet. Státy eurozóny musí být vedeny k rozpočtové kázni. Proto je zcela pochopitelně zapotřebí nalézt vhodný způsob, jak ukončit faktickou anarchii a dodržování pravidel vynutit.

Krok poslední: Přestaňme řešit nesmysly!

Poslední a neméně velká výzva pro EU je větší otevřenost občanům a těm největším problémům, které lidé řeší v běžném životě. Je třeba zaměřit se na skutečné problémy lidí jako boj s terorismem nebo radikalizací druhé a třetí generace některých muslimských obyvatel a ne neustále probírat nesmyslná a zcela okrajová témata, jako je transgender.

Emmanuel Macron znamená potvrzení proevropského kurzu Francie, která je spolu s Německem jedním ze dvou politických i ekonomických tahounů celé EU. Jeho zvolení je bezpochyby také výrazné omlazené a svěží vítr do evropské politiky. Zároveň musíme minulé volby brát jako velké varování pro zemi galského kohouta i celou Evropu a jako vzkaz od voličů, že nejsou spokojeni s tím, jak současní politici řeší či spíše neřeší aktuální problémy.

Proto věřím, že Macron bude proevropský, ale zároveň dostatečně kritický, stejně jako s ním celá Evropa. Evropa bude silná, pokud bude řešit skutečné problémy, nikoliv nesmysly!

Přeji hezký den a veselou mysl!

Tomáš Zdechovský