Zdá se, že se tady odehrává stejný příběh, jako u dálnice D8, D3, a dalších infrastrukturních staveb. Kdesi v tajemných zákoutích ministerstev vznikne plán rozsáhlé stavby, často na principech, které byly před pár desítkami let moderní, následně je rozpracován a profesionálně připraven. 

A až poté jsou s ním seznámeni občané, kteří ponesou jeho dopady.

Reakce je snadno předvídatelná, protože je pokaždé stejná. Občané protestují. V mnoha ohledech mají pravdu, mimo jiné se skutečně jedná o významný zásah do krajiny. A také je to projekt dálkové dopravy, od kterého se nedá očekávat, že obcím, přes jejichž území povede, něco přinese.

Přesto se této situaci dalo předejít. Místo netransparentního výběru trasy někde na ministerstvu mohlo proběhnout transparentní posouzení dopadů jednotlivých variant na životní prostředí (SEA), které by občanům umožnilo zapojit se do projektu už ve fázi přípravy. Poctivé vypořádání jejich připomínek by vedlo k tomu, že dnes projednávaný projekt by alespoň některé problémy řešil, a občané by věděli, že státní orgány jsou jejich partnerem, se kterým se dá jednat.

Například je asi absurdní očekávat, že občané uvítají trať, po které budou svištět rychlovlaky, na které oni sami nebudou moci nastoupit. Možná by byla jejich reakce jiná, kdyby paralelně s vysokorychlostní tratí byla plánována trať konvenční, která by jim na řadě zastávek umožnila nastoupit a svézt se na nejbližší spojení s rychlovlakem.

Zelení podporují modernizaci železnice včetně stavby vysokorychlostních tratí. Je to ale třeba provádět citlivě, s ohledy na životní prostředí i potřeby občanů. Násilné prosazování i jinak prospěšných projektů může snadno nadělat víc škody než užitku. Jak dodává krajská zastupitelka za Zelené, Jana Krumpholcová: “Rozhodnutí, která přijímáme a mají vliv do budoucna, musíme dělat se vší odpovědností a znalostmi, které jsou platné v dnešní době. Pokračovat v zastaralých projektech nedává smysl, natož pokud jsou ekonomicky neobhajitelné.”