Zeman: Propouštět teroristy je chyba a kdo má na svědomí životy izraelských občanů, terorista je

Po pravici Státu Izrael

„V žádném případě bych nepropouštěl palestinské vězně, jejichž ruce jsou potřísněny krví. Právo návratu? Já navrhuju Saudskou Arábii.“ Tato slova nepocházejí z úst některého z vůdců izraelské militantní pravice, nýbrž z úst českého prezidenta Miloše Zemana, jenž do Izraele v neděli zavítá na oficiální návštěvu. Rozhovor se státníkem, který má ze všech evropských politiků k Izraeli nejblíže a který navrhuje okamžitý přesun velvyslanectví své země do Jeruzaléma.

Krátce před svou oficiální návštěvou Izraele přišel prezident České republiky Miloš Zeman s dalším gestem vůči blízkovýchodnímu příteli – s návrhem přesunout velvyslanectví své země do Jeruzaléma. A že se budou arabské země durdit? Na to on už je zvyklý. Arabští velvyslanci proti němu jednou za několik týdnů ostře protestují s tvrzením „on nás nenávidí“. Zemana to nechává klidným. Když se to vezme kolem a kolem, Izrael v Evropě v jeho době nemá bližšího přítele než je Česká republika. Soudě podle jeho výroků k blízkovýchodnímu konfliktu se zdá, že za ním zaostává i americká pravice.

Devětašedesátiletý Zeman, třetí český prezident po pádu komunizmu, do Izraele přiletí v neděli v doprovodu velké skupiny podnikatelů. „Patřím k těm, kteří věří v upevňování mezinárodních vztahů cestou mezinárodního obchodu ve všech jeho oblastech,“ říká. „A rozhodně se těším na setkání s izraelskými podnikateli, ku příkladu se zástupci vaší společnosti Teva, která u nás bude zakládat filiálky nebo něco na ten způsob.“

A když vám budou nabídnuty výrobky pocházející z židovských osad?

„Já evropské rozhodnutí o embargu na výrobky z židovských osad nepodporuji. Řekněme, s jistou opatrností, že v Evropské unii nebylo v dané věci přijato závazné rozhodnutí. „Věřím,“ říká s povzdechem, „že není třeba evakuovat všechny osady. A pokud už máte v úmyslu osady evakuovat, alespoň je nebourejte. To je – z pohledu obou stran – neekonomické.“

Naše setkání probíhá na obrovském hradě, kde se nachází jeho úřad. Do funkce byl zvolen před sedmi měsíci a rázem si získal u Izraelců oblibu. Není těžké pochopit proč. Návrh přesunout českou ambasádu do Jeruzaléma („doufám, že se nám podaří vládu, jež vzejde z říjnových voleb, přesvědčit, aby tak učinila“) je jen jedním malým bodem, v dlouhém a stále se prodlužujícím seznamu stanovisek, jež formují jeho proizraelský postoj, či přesněji postoj po pravici premiéra Netanyahua. „V žádném případě bych nepropouštěl palestinské vězně, jejichž ruce jsou potřísněny krví izraelských občanů,“ začíná s rozhodností, která by lahodila uchu ministra Naftaliho Beneta.

„Propouštět teroristy je chyba, a kdo má na svědomí životy izraelských občanů, terorista je. Pokud vycházíme z toho, že dialog je veden mezi dvěma stranami usilujícími o mír, pak není na místě propouštět teroristy a není na místě druhou stranu častovat gesty a různě odměňovat. Zabíjeli? Tak patří za mříže.“

Při své předchozí návštěvě Izraele před 12 lety, tehdy ve funkci předsedy vlády, vyvolal velký ohlas, když přirovnal Jásira Arafata k Hitlerovi. Ani dnes onoho přirovnání nelituje, ale pokud jde o stávajícího palestinského vůdce, Abu Mazena, je zdrženlivější. „Diktátory a teroristy vždycky přirovnávám k Hitlerovi, ale Mahmoud Abbas je jiný případ,“ vysvětluje. „Rozhodně ctím vaše právo s ním jednat. Na druhou stranu hnutí Hamás je teroristická organizace. Není mi úplně jasné, jaké mocenské autoritě se Mahmoud Abbas těší v pásmu Gazy a jakému postavení se těší Hamás na Západním břehu Jordánu. Situace, v níž se nachází, mi proto přijde spletitější.“

Co si myslíte o způsobu, jímž jsou izraelsko-palestinská jednání vedena? Co byste premiérovi Netanyahuovi doporučil?

„Rozhodně nejsem proti dialogu o ukončení konfliktu. Nicméně, nakolik mohu věc posoudit, a samozřejmě se tím v žádném případě nechci vměšovat do vašich vnitřních věcí, myslím si, že dialog nesmí být zahájen v situaci, kdy si druhá strana klade předběžné podmínky. Jako vnější pozorovatel mám pochyby o potencionální míře úspěchu jednání, která byla zahájena splněním podmínky propustit uvězněné teroristy. Pamatuju si už období Clinton – Arafat – Rabin. Jak dlouhou už se v tom babráte? Čeho jste dosáhli? Jak zajistíte, že se věc opět nezasekne? Proces jako takový by určitě nebylo dobré zastavovat, je však třeba změnit strategii, je třeba myslet jinak, nahlédnout věci z nového, dosud neozkoušeného úhlu. A já si nejsem jist, že se to u vás děje.“

Jak například?

„Žádal bych od Palestinců, aby Izrael okamžitě uznali jako židovský stát. Prostě a jednoduše. Představte si, že budou trvat na svém návratu na území Státu Izrael. Vznikne opravdový chaos.“

Právo návratu je ale jedním z hlavních bodů jednání.

„Místo toho, aby palestinští uprchlíci trvali na svém návratu na území Palestinské samosprávy a usilovali o právo usazovat se i v samotném Izraeli, na což Izrael nepřistoupí, takže jednání skončí ve slepé uličce, navrhuju Saudskou Arábii.“

Jak Saudskou Arábii? Jako že by přesídlili do Saudské Arábie?

„Pro Saudskou Arábii, Katar a několik arabských emirátů v Perském zálivu, jejichž ekonomická situace je dobrá, bude snadné palestinské uprchlíky přijmout. V těchto zemích je budou moci usadit a najít pro ně pracovní příležitosti. Nejprve je třeba se zaměřit na uprchlické tábory v Libanonu a v Sýrii, kde si situace řešení vyžaduje nejnaléhavěji. Ať se ekonomické podmínky uprchlíků žijících v tísnivých poměrech zlepší tím, že přesídlí do Saudské Arábie a do Emirátů. To je řešení, které navrhuju. Jak už jsem říkal, všechny zúčastněné strany se musí snažit věci nahlížet z nových a neotřelých úhlů. Tak já navrhuju třeba toto – originální avšak proveditelné řešení, ne?“

„Politický kiks“

Vztahy mezi Prahou a Jeruzalém Zeman označuje za „více než vynikající“. Minulý měsíc navrhl, že se dvě stě českých vojáků poprvé zapojí do činnosti mezinárodních jednotek OSN v Jižním Libanonu. „Velmi nám to přidá na prestiži,“ vysvětlil. Izrael pochopitelně neotálel s reakcí a oznámil, že nebude proti. „Izrael je v mých očích plně demokratickou zemí,“ dodává s důrazem. „Mám velké pochybnosti o ´arabském jaru´ ve vašem nejbližším okolí. Pozoruju, jak byli sekulární diktátoři nahrazeni fanatickými islámskými vládci a silami spojenými s Al-Kaidou. To rozhodně nejsou potěšující zjištění. Ve vašem nejbližším okolí máte dva relativně stabilní sousedy – Egypt a Jordánsko. Pravda, Egypt moc stabilní není, ale je stabilnější než Sýrie. Na jednu stranu se říká, že v Egyptě došlo k vojenskému puči, na druhou stranu jejich přechodný prezident (soudce Adly Mansour, pozn. S.P.) mi napsal dopis, v němž jednoznačně tvrdí, že se jednalo o pouhou změnu vlády.“

Zdá se, že Česká republika stojí při hlasování na půdě OSN pokaždé takřka automaticky na straně Izraele.

„Česká republika je vaším nejlepším spojencem v Evropě, a rozhodně se na nás můžete spolehnout. Bohužel před čtyřmi měsíci jsme se dopustili chyby, když jsme se vyslovili proti tomu, aby vojenská frakce Hizbulláhu byla zařazena na seznam teroristických organizací. Byl to z naší strany politický kiks na mezinárodní scéně a náš premiér tento omyl rychle napravil. Naše stanovisko jsme změnili a nyní jsou na černé listině.“

Z našeho pohledu není rozdíl mezi „státníkem“ Nasralláhem, který vede štvavou propagandu a vyhrožuje únosy a vražděním Izraelců, a mezi „operační složkou“ Hizbulláhu. Proč to v Evropě vidí jinak?

„Řeknu to takhle: Pokud něco vypadá jako kachna a chodí jako kachna, není sporu o tom, že to je kachna. A když někdo vyzývá k vraždění nevinných civilistů, jako Nasralláh, je to terorista. S takovým člověkem není o čem mluvit, není důvod se s ním na čemkoliv domlouvat nebo od něj očekávat zázraky. Terorista zůstane navždy terorista.“

A co pokud jde o Írán?

„Dejme šanci novému prezidentu Ruhanímu, který byl nedávno zvolen. Zdá se být rozumnější a umírněnější než jeho předchůdce Ahmadínežád, kterého považuju za blázna. Jsem si vědom toho, že u vás stále zaznívají hlasy volající po útoku na Írán. To je nesporně riskantní. Uvědomte si, že za jejich případnou reakci může více než milion Izraelců zaplatit svými životy. Na druhou stranu možnost sofistikovaného preventivního útoku nesmí být vyloučena.

Problémy s pitím

U stolu v Zemanově kanceláři celou dobu sedí rovněž dva jeho vrchní poradci, aby ho uchránili před výroky, jež v minulosti vyvolaly dramatické titulky v médiích, které mu následně komplikovaly život. Místní sdělovací prostředky čekají na každé jeho šlápnutí vedle. „Prezident nehovoří s intelektuály,“ vysvětluje známý televizní komentátor, „dává přednost pijákům v hospodách“. Mimochodem hospody – zrovna v těchto dnech vydal český ministr zdravotnictví oficiální zprávu o prezidentově chronickém problému s pitím a jeho přehnaném kouření. „Musím s kouřením přestat a musím držet dietu,“ uznává nespokojeně, přičemž v průběhu celého rozhovoru drží v ruce cigaretu, aniž si ji zapálí.

Venku, před okázalou hradní budovou, jsou stovky turistů, mezi nimi desítky Izraelců, prochází se v hradních uličkách, fotí se s hradní stráží; vojáci s měděnými helmami na hlavách, kteří se nesmí ani pohnout, ani mrknout. „Česka republika je skvělá,“ říkají Izraelci. „Zahrnují nás tu opravdovou srdečností, jsou k nám vřelí, mají nás rádi, cítíme se tu jako doma.“

Ne že by v Praze bylo nedostatek turistických památek, nicméně v poslední době k nim přibyla trochu neobvyklá atrakce: „Exkurze po korupčních místech vrcholných politických představitelů.“ Místní turistický průvodce se turistům z celého světa nabízí, že je vezme do ohnisek „státního úplatkářství“. Za 25 dolarů slibuje příběh korupce stávajících politické garnitury. Hvězdou první velikosti je Zemanův premiér, který musel nedávno odstoupit kvůli obzvlášť pikantnímu skandálu: vedoucí jeho kanceláře, jež byla zároveň jeho milenkou, dala vedoucím českých tajných služeb pokyn ke sledování premiérovy zákonné manželky. „Není to jen bývalý premiér,“ směje se Zeman a naklání hlavu na stranu, „v jeho případě se ovšem nejednalo o hospodářskou korupci, nýbrž o sexuální obtěžování, ?a jsou další?.“

My jsme měli prezidenta, který se dopustil sexuálních přestupků. Jaká naše osobnost na vás udělala největší dojem?

„Jednoznačně prezident Šimon Peres, se kterým jsem se mnohokrát setkal. Znám ho více než 20 let. Ten, kdo je schopen v 90 letech zastávat funkci izraelského prezidenta, musí být ohromný člověk. Kromě něj na mě hluboce zapůsobil také Ariel Sharon.“