Nenapadlo vás někdy v posledních, z pohledu ODS trochu turbulentních týdnech, že byste mohla na poslední chvíli vyskočit z Titaniku a začít působit v politice v jiných barvách? Třeba se dát k bloku Hlavu vzhůru!, kam zamířil nejeden bývalý člen či dokonce exposlanec ODS.

Nenapadlo. Kdybych odešla z ODS, tak odcházím z politiky. Já nepřepřahám, nejsem ten typ člověka, opravdu ne.

Přesto - nepřipadáte si trochu, že jste součástí odepsané strany? Vždyť i její zakladatel Václav Klaus v MF Dnes o ODS řekl, že vzhledem k tomu, jak se ta strana vyvíjí, by nikomu nedoporučoval, aby ji volil.

Pan bývalý prezident si navykl do nás pouze kopat a dělat všechno pro to, abychom na tom byli ještě hůř. Ale já pana bývalého prezidenta nehodlám jakkoli komentovat. Už několikrát jsem se vyjádřila k tomu, že ten, kdo do nás pouze kope, tak nemá šanci se do ODS vrátit. Samozřejmě u nás byli někteří pro to, aby se bývalý prezident vrátil do ODS a šel nám pomoci při volbách. Ale já jsem to vždy viděla špatně a je vidět, že jsem to odhadla a že by to nedělalo dobrotu.

Jak se tedy díváte na úprk mnohých členů z ODS?

ODS je politická strana, která má určitou historii. Samozřejmě že za dobu jejího fungování se stalo mnohé dobré i mnohé špatné, a to je tak jako v rodině, že jsou věci, které se povedly i které se nepovedly. My jsme se rozloučili s lidmi, kteří pro nás nehodlali pracovat jinak než v rámci byznysu a já jsem za to moc ráda. Jsem přesvědčena, že ODS má právě díky té své tradici na co navazovat a naopak se domnívám, že většina z těch, co šli „zvedat hlavu vzhůru“, jsou lidé, kterých jsme se docela rádi zbavili. A to, že odešli, nám ani moc nevadí. Mrzí mě jenom to, že od nás odešel pan kolega Doktor. Toho bych ráda viděla v našich řadách, ale jeho odchod chápu.

Čím se pro vás liší předvolební kampaň od té předešlé a je pro vás výhodou, že do ní jdete i díky dlouhodobé veřejné kritice exministra Jaromíra Drábka už jako známější politická tvář, než tomu bylo v roce 2010?

Tehdy jsem neměla tolik akcí, ale všechny jsem si je organizovala sama. Nyní mám tým lidí, kteří pro mě pracují. Podotýkám, že pro mě pracují jako dobrovolníci, čehož si nesmírně vážím. Narážel jste v otázce na mou kritiku Ministerstva práce a sociálních věcí, ale nevím, jestli to je výhodou, že mě takhle lidé znají, to neumím posoudit. Ale je pravdou, že díky tomu mě lidé poznávají.

Jak tedy v tomto předvolebním čase vypadá váš běžný den, co všechno stihnete a na co se soustřeďujete?

Je zvláštní zeptat se mě na jeden den, protože já mám ty dny hektičtější, než když jsem byla poslankyní. Místo toho, abych vstávala v šest, tak vstávám už v pět, abych to všechno stihla. Přes svůj poslanecký mandát a i teď jsem zůstala předsedkyní správní rady Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Pro tento fond stále pracuji, takže můj den se dělí mezi práci v nadačním fondu a kampaň. Každý den mám tři až čtyři akce, hned po rozhovoru s vámi utíkám mezi seniory, protože tam mám domluvenou akci. Nejdu se tam jen ukázat, ale snažím se odpovídat na jejich dotazy, nejčastěji k sociálním dávkám a pomůckám, které potřebují. Do toho vyřizujeme poštu a spravuji si na sociální síti své stránky.