V prvním případě nechápe, proč měnit zákony kvůli pár poslancům LIDEM, ve druhém pochybuje, že by v čele strany měl být tím pravým Jiří Pospíšil, a u třetího se obává, že jde jen o morální přikrytí něčeho, co souvisí se stavbou za tři čtvrtě miliardy korun. 

Pátečním projednáváním novely jednacího řádu sněmovny začíná ohlédnutí za uplynulým týdnem mediální odborník Petr Žantovský. „Je to další ze zákonů, jenž se vytváří na míru politické elity, která je v tomto případě dána stranou LIDEM paní Peakeové. Přijde mi poměrně zbytečné vytvářet zákon kvůli straně, která se de facto nezúčastnila voleb,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský k novele předložené šéfem poslanců ODS Markem Bendou, která má snížit potřebný počet členů pro založení poslaneckého klubu z deseti na šest.

Připomíná přitom, že od rozpadu Věcí veřejných je česká vláda nelegitimní a z pohledu řady ústavních právníků je postavena na nezákonných základech. „V podstatě by neměla existovat a měl by být anulován celý proces, který se odehrává od rozpadu Věcí veřejných, protože tahle vláda skutečně jako by nebyla. Dokonce nemá ani koaliční smlouvu. Vůbec se nedivím opozičním politikům, že tuto vládu považují za nesvéprávnou. Opravdu nevidím jediný důvod, proč bychom měli kvůli šesti členům strany paní Peakeové měnit zákon. To je typický příklad pokrytectví české legislativy posledních let,“ tvrdí Petr Žantovský o novele jednacího řádu, kterou koalice beze studu schválila.

Spasitel ODS odstartoval kariéru u konkurence

Často probíraným tématem sdělovacích prostředků v uplynulých dnech byly třenice uvnitř ODS. „Na jedné straně bojuje Boris Šťastný s Mirkou Němcovou a na druhé straně se objevují hlasy, které vyzývají k přemístění Jiřího Pospíšila do čela ODS. To je velmi zajímavá myšlenka, že by spasitelem této dnes v podstatě mrtvé strany měl být právě Jiří Pospíšil,“ říká Petr Žantovský v souvislosti s tím, jak se možný budoucí volební lídr ODS projevoval v politice. Už když mu bylo devatenáct let, tak vstoupil do Občanské demokratické aliance. „To bylo v roce 1994, kdy ODA byla členem vlády, takže to zřejmě nebylo náhodou,“ poznamenává Petr Žantovský.

A pokračuje tím, že když v roce 1998 přestala být ODA členem vlády a naopak ve volbách posílila ODS navzdory různým záležitostem předchozího roku, tak vstoupil do ODS. „A zase jistě nebylo náhodou, že si vybral právě tenhle rok. Krátce nato ukončil studia plzeňských práv a stal se ještě za předsednictví Václava Klause jakýmsi stínovým ministrem spravedlnosti, potom i za Mirka Topolánka a posléze nadvakrát i opravdovým ministrem spravedlnosti. Ale rád bych připomněl dva jeho kroky, které ve mně budí velkou pochybnost, jestli je Jiří Pospíšil ten správný spasitel pro záchranu dříve nejsilnější politické strany v Česku,“ upozorňuje mediální odborník.

Názorové veletoče ve věci Vesecké i stranického kolegy

Ten první se týkal jeho prvního působení v čele resortu spravedlnosti a šéfky žalobců Renaty Vesecké. „Vzpomeňme si na to, že paní Vesecká se ´proslavila´ v pozici nejvyšší státní zástupkyně tím, že odebrala dozorujícímu státnímu zástupci případ pana Čunka a přidělila ho jinému na druhém konci republiky, a ten pak celou věc vyřešil ve prospěch pana Čunka. Rád bych podotkl, že v tomto konání ji tehdejší ministr spravedlnosti Pospíšil podpořil silou celé své osobnosti, a to poměrně krátce poté, co se to stalo předmětem veřejné kritiky a co se Vesecká stala člověkem určeným k likvidaci. Později ji pan Pospíšil do té likvidace v podstatě poslal. To byl první velice zajímavý názorový veletoč,“ připomíná Petr Žantovský.

Názorové či postojové přesmyčky ale nejsou v kariéře Jiřího Pospíšila ničím ojedinělým. Mediální odborník poukazuje i na jeho vztah s vlivným členem výkonné rady ODS Romanem Jurečkem z Plzně. „Pan Jurečko, který je Pospíšilovým přítelem a spojencem asi nejen na politické scéně, je zajímavá postava. Začal kariéru jako číšník, po roce 1989 provozoval bistro a veřejné záchodky na Náměstí republiky v Plzni a mezitím se stal jedním z nejdůležitějších podnikatelů tohoto západočeského města. No a pan Jurečko začal studovat práva za podezřelých okolností právě v době, kdy Jiří Pospíšil na plzeňské právnické fakultě učil. Tehdejší děkan Kindl nechal skartovat přijímací protokoly, takže se dá dnes těžko dokazovat, jak to tehdy bylo,“ konstatuje pro ParlamentníListy.ccz Petr Žantovský.

V Ruzyni existuje na přejmenování po Havlovi vhodnější objekt

 „Pan Pospíšil asistoval u toho, kdy tam pan Jurečko v roce 2009 na studia nastoupil. Ale když to média začala ventilovat, tak na to zareagoval tím, že jej v roce 2010 vyzval k odchodu z právnické fakulty. To je také velmi zvláštní, ale i když to vyzvání bylo jen mediální a vnějškové, tak to nicméně vypovídá něco o osobnosti Jiřího Pospíšila. Koneckonců s panem Jurečkem se jistě nerozkmotřili, když spolu trávili dovolenou v Toskánsku u šéfa ČEZu Romana, takže to na jejich vztazích nezanechalo žádný šrám. Ale pan Pospíšil jako spasitel ODS mi přijde velmi zajímavá postava a jsem rád, že nejsem členem ODS a nemusím se v tomto směru rozhodovat,“ podotýká Petr Žantovský.

Plzně se týká i další zajímavost, o níž média v týdnu referovala, a sice úvahy o přejmenování tamního divadla na Divadlo Václava Havla. „To mi přijde bizarní už z podstaty, protože Václav Havel s Plzní opravdu neměl vůbec nic společného. Občas si neodpustím černý humor, chápu, že se to leckomu může příčit. Ale navrhoval jsem v době, kdy se poprvé začalo mluvit o přejmenování ruzyňského letiště na Letiště Václava Havla, že kousek od letiště je jiná budova, se kterou měl Václav Havel mnohem víc společného než s letištěm, pojďme to přejmenovat na Vězení Václava Havla, ale tahle myšlenka zapadla, přitom by šla mnohem víc po smyslu,“ poukazuje mediální odborník na ne příliš logická rozhodnutí při snaze připomenout památku bývalého prezidenta.

Divadlo si bude ve vlastní budově pronajímat prostory samo sobě

„Pojmenovávat po Václavu Havlovi divadlo v Plzni je opravdu nesmysl, když tam měli Vendelína Budila a řadu dalších slavných divadelních rodáků. To je jenom politika, která má zakrýt jinou věc, a to tu, že nové divadlo, které se tam za více než tři čtvrtě miliardy staví, má provozovat městská společnost Obytná zóna Sylván. Ta vznikla v roce 1995 jako Developerská stavební a zabývala se bytovou výstavbou na městských pozemcích. S tím skončila po naplnění určitého naplánovaného množství a stala se firmou, která eviduje a spravuje bytový fond. Od roku 2009 de facto všechny nemovitosti ve vlastnictví města spravuje tato firma s městskou účastí. A má také spravovat to nové divadlo,“ říká Petr Žantovský.

Bizarní na tom je, že divadlo J. K. Tyla, které teď přišlo o ředitele, protože se Jan Burian stal novým šéfem Národního divadla, si bude ve vlastní budově pronajímat prostory. „To samozřejmě otevírá nekonečný prostor na úvahy o různých machinacích, korupcích a podobně, jak se to bude pronajímat, za jakých okolností, komu, na jaké činnosti. Může se stát, že divadlo nebude tak lukrativní. Příštím zastupitelům se třeba bude zdát, že se v těch budovách může provozovat úplně jiný typ byznysu. Ale ty budovy už budou postaveny za tři čtvrtě miliardy, takže se určitě bourat nebudou. A jediné, co tam bude, bude nápis Divadlo Václava Havla, které pak morálně přikryje všechno to, co se bude dít uvnitř. Takže to mi přijde jako docela typický příběh našich dnů,“ přiznává Petr Žantovský.

Babišovy týdeníky nekončí, jen se snížil počet mutací

Mediální odborník se ještě vrací ke svému předchozímu ohlédnutí za nejzajímavějšími událostmi ve sdělovacích prostředcích. „Rád bych učinil doplnění k tomu, o čem jsem mluvil minulý týden, kdy jsem se dozvěděl, že pan Babiš končí s vydáváním svého regionálního týdeníku. Byl jsem poté osloven jeho tiskovým mluvčím Karlem Hanzelkou, který mi poskytl informaci, že není pravda, že by týdeník končil, ale že se jen snížil počet jeho mutací. Také počet jeho redaktorů se snížil zhruba o třicet, celé se to zhospodárňuje, nicméně to má pokračovat dál. Takže bych touto cestou opravil původní, ne úplně přesnou informaci,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.