V českých městech začínají vznikat čtvrti bohatých a chudých. Vnímáte tuto skutečnost?

„Přiznávám, že já zatím ani ne. Alespoň v těch, která znám. Ale obávám se, že je mnoho míst v ČR, kde je již to naprosto zřejmé. Nerad bych však patřičná místa jmenoval. Připomeňme si totiž to poslední varování BIS tento týden před  jistými - byť z mého pohledu zcela pochopitelnými – ‚antináladami‘ majoritní společnosti. Obávám se ale, že naše děti si tohoto zmíněného problému asi už užijí možná více, než jim bude zdrávo a milo. Je totiž poněkud smutné, že vůbec mít vlastní byt - a zvláště pak ve velkém městě – se stalo několikamiliónovým luxusem,“ řekl k prvnímu tématu Jiří Koskuba.

A přiznal, co již nyní na něj působí negativně. Prý fakt, že spíše než bohaté a chudé čtvrti zaznamenal četné čtvrti zbohatlíků.

„I když to otřesné podnikatelské baroko je poněkud na ústupu, nebývá to ani tak žádná sláva. A taky se místo polí, zeleně objevila záplava hal, ohrad, skladů. Naše města se vskutku změnila. V dobrém i ve zlém. Mnohá historická centrální náměstí jsou, alespoň pro návštěvníka, opět vcelku malebná. Ale také nelze nevidět, že na mnoha místech propojení nenasytných komunálních politiků s dravými developery, s nesmyslnými územními plány, s lhostejnými či přímo podplacenými stavebními úřady a spolu s neskutečně benevolentním stavebním zákonem pro krajinu vytvořilo naprosto zhoubnou kombinaci. Mimochodem stačí, když se doma kouknu z okna. Je zvláštní, že se neumíme poučit třeba u našich západních či jižních sousedů. Odkud se navíc všichni vracíme s tím, jak je to tam krásné. A přitom si sami svou zem huntujeme či huntovat necháme. Jako kdyby toho už za soudruhů nebylo dost. Smutné je, že ty mnohé hrůzy, co kolem nás vyrůstají, nás budou strašit celý náš život i život našich vnoučat. Ne zlaté, ale smutné dědictví,“ pokračoval dál Koskuba.