Ministr zahraničí a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg kvůli případnému neschválení smlouvy de facto pohrozil odchodem z vlády. V čem je jádro sporu?

Bruselský trik

Zatímco ODS a víceméně i Věci veřejné tvrdí, že se jedná o zásadní změnu primárního práva EU a přenos národních pravomocí na EU, a proto by o smlouvě mělo být vypsáno referendum, TOP 09 ústy ministra zahraničí tvrdí opak. Jak informovaly ParlamentníListy.cz, byla kolem toho i dlouhá debata na minulé vládě.

Meritum věci je v tom, že původně měl být vznik fiskální unie zakotven v novele Lisabonské smlouvy, která je beze sporu součástí primárního práva, ale Velká Británie to vetovala. Zbylí evropští lídři se tedy dohodli, že Lisabonskou smlouvu obejdou a že stejný obsah bude prosazen mezinárodní smlouvou, a ne změnou Lisabonu.

De iure vs. De facto

Ministr ODS Alexandr Vondra na vládě argumentoval, že se sice de iure patrně nejedná o změnu primárního práva, ale de facto ano, neboť se jedná o stejný obsah, tedy změnu pravomocí orgánů EU ve vztahu k členským státům unie. Stejný postoj má i premiér Petr Nečas, podle něhož se navíc nelze rozhodovat bez znalosti smlouvy. Schwarzenberg naopak trval na formální stránce věci. TOP 09 si k této záležitosti nepřeje referendum, protože je dost možné, že by občané smlouvu odmítli, a tak se TOP 09 drží formalit. Podle koaliční smlouvy by totiž každá změna primárního práva měla být odsouhlasena v referendu.

Vondra podle informací ParlamentníchListů.cz položil ministrům Schwarzenbergovi a Kalouskovi otázky, zda nyní jsou rozpočty států v jurisdikci Evropského soudního dvora v Lucemburku, zda přijetím smlouvy budou a zda to znamená významný přenos kompetencí. Kalousek i Schwarzenberg se shodli, že nyní jurisdikci ESD nemá a smlouvou by ji získal. Ve třetí otázce se neshodli. Kalousek říkal, že by to významný přenos byl, Schwarzenberg, že nikoli.

Koaliční smlouva: rozpočet v národní pravomoci

Podle informací ParlamentníchListů.cz bude premiér Petr Nečas i ODS trvat na tom, že se jedná o změnu primárního práva a přenos národních kompetencí na orgány EU. Státní tajemník pro evropské záležitosti při Úřadu vlády Vojtěch Belling v ČT naznačil, že se jedná o změnu primárního práva.

V koaliční smlouvě se píše: „V případě zásadních institucionálních změn Evropské unie vyžadující úpravu primárního práva bude přesun dalších pravomocí z České republiky na EU potvrzován referendem.“

Další podstatná pasáž v koaliční smlouvě týkající se fiskální unie zní: „Při dalších jednáních o užší koordinaci hospodářské politiky budeme dbát na důsledném uplatňování principů subsidiarity a proporcionality. Schvalování národních rozpočtů musí zůstat výsadní pravomocí národních parlamentů členských států.“

Smlouva přesouvá kontrolu rozpočtu do Bruselu

Definitivní znění nové smlouvy není známo, ale již teď je zřejmé, že podle ní nezůstane schvalování národních rozpočtů výsadní pravomocí národních parlamentů členských států. Do jednání o národních rozpočtech budou totiž vstupovat orgány EU. To by odporovalo koaliční smlouvě.

Klíčový spor je také, zda se jedná o změnu primárního práva EU, či ne. Přesná definice primárního práva neexistuje, ale pokud by se definovalo jako takové smlouvy, které upravují fungování EU ve vztahu k členským státům EU a definují nově pravomoci, smlouva o fiskální unii by součástí primárního práva jednoznačně byla.

Podle Závěrů prosincové Evropské rady má totiž Fiskální smlouva obsahovat závazek států přijmout ústavní zákony o vyrovnaném rozpočtu a povinnost zemí s deficitem předkládat Bruselu programy strukturálních reforem.

Přání Evropské komise je příkazem

V Článku 9 prozatímního návrhu Fiskální smlouvy se říká, že smluvní strany „podniknou nezbytná opatření … uvedená v Paktu Euro Plus“. Pakt Euro Plus se tak tímto odkazem stává de facto součástí Fiskální smlouvy. K Paktu Euro Plus se přitom Česká republika nepřipojila. Pakt zavazuje země k zapojení se do programu předkládání státních rozpočtů Evropské unii před jejich schvalováním. Tomuto plánu se říká Evropský semestr.

K němu EU říká: „V rámci nového monitorovacího cyklu označí Evropská rada každoročně v březnu hlavní hospodářské výzvy, jimž EU čelí, a zformuluje strategické pokyny týkající se politik. Členské státy tyto pokyny zohlední a ve svých programech stability a konvergenčních programech představí střednědobé rozpočtové strategie. Současně vypracují národní programy reforem obsahující opatření, která hodlají přijmout pro posílení svých politik v oblastech, jako je zaměstnanost a sociální začleňování. Všechny tyto programy budou předkládány zároveň, a to v dubnu. Na jejich základě pak každý rok v červenci Evropská rada a Rada poskytnou politická doporučení, ještě předtím než členské státy dokončí sestavování rozpočtu na následující rok.“

Podle Článku 7 návrhu Fiskální smlouvy, se země eurozóny s deficitem „zavazují podporovat návrhy a doporučení Evropské komise“. To znamená, že státy budou muset povinně podpořit doporučení Evropské komise. Doporučení se stane závazným příkazem a Česká republika takové „doporučení“ nebude moci odmítnout. Česko by se tím vzdalo suverenity nad svým vlastním státním rozpočtem.