„Je příznačné, že ještě týden před smrtí se Havel angažoval ve vyjádření podpory běloruským politickým vězňům. K rakvi položili zástupci LGBTIQ komunity rozměrný věnec s černou stuhou převázaný ještě duhovou stužkou, symbolem LGBTIQ komunity. Věnec byl vytvořen z břečťanu, který je symbolem trvání (neboť je stále zelený) a věrnosti,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Ladislav Zikmund-Lender.

Václav Havel se podle jeho slov v rámci boje za lidská práva zastával i práv příslušníků této komunity.

„Veřejně v roce 2006 podpořil přijetí zákona o registrovaném partnerství a odsoudil názory konzervativních odpůrců tohoto zákona – přirovnal jejich pojetí rodiny k teletníku, kde se býci připouštějí ke kravám, aby byla telata,“ doplnil Zikmund-Lender.

 „Sešli jsme se před zahájením oficiálního programu, vyslechli jsme pokojně projev prezidenta republiky Václava Klause a následně ve Vladislavském sále položili věnec s prostým vzkazem – Děkujeme,“ popisuje událost Ladislav Zikmund-Lender, spoluorganizátor celé akce.

Bude nám moc chybět

„Václav Havel udělal pro LGBTIQ lidi hodně, byť samozřejmě nebyl takovým tím klasickým aktivistou, lidská práva správně chápal jako nedělitelné. Stačilo však vždycky jeho stručné vyjádření, jedna věta, jedno slovo, které dokázalo obdivuhodně moc,“ míní Lender. „Bylo tedy naší povinností věnovat Václavu Havlovi kus svého času a přijít mu za to naposledy poděkovat. Během vzpomínkového aktu však nastal drobný protokolární problém, paní protokolářka nás instruovala, ať věnec položíme z boku katafalku. Všimli jsme si pak, že jsme věnec položili mezi věnec paní Havlové a bratra Václava Havla, což není asi úplně vhodné. Čestná stráž si toho také všimla a byla z toho nesvá, ale věnec tam nakonec zůstal,“ popisuje Lender.

„Václav Havel nám bude chybět. Vzhledem k tomu, jak se v poslední době množí a sílí hlasy z pozic ultrakonzervativních kruhů, teprve asi ještě poznáme, jak moc,“ uzavírá Lender.