Historicky první Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020, kterou schválila vláda v demisi, má bojovat s chudobou a sociálním vyloučením. Koncepce totiž vnímá bezdomovectví nikoliv pouze jako „přespávání na ulici“, ale jako proces, který začíná již samotou hrozby ztráty bydlení. Materiál proto navrhuje opatření v bydlení, zdravotní péči nebo sociálních službách.

„Bezdomovci a osobami ohroženými vyloučením z bydlení se stále více stávají mladí lidé – zejména ti, co odcházejí z dětských domovů či dalších institucionálních zařízení, osoby se zdravotním postižením, ženy, rodiny s dětmi a osaměle žijící senioři, kteří nejsou mnohdy schopni pokrýt své nezbytné životní náklady,“ uvádí se ve zmiňované koncepci.

„Odhadujeme, že v Česku žije bez přístřeší přibližně 30 tisíc lidí,“ řekl ParlamentnímListům.cz při předložení dokumentu současný ministr práce a sociálních věcí v demisi František Koníček s tím, že potenciálním bezdomovectvím je v Česku ohroženo až 100 tisíc lidí. Do konce letošního roku Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) tedy upřesní, které kroky je možné rychle zavést do praxe.

Cíle a opatření v plánu směřují do čtyř základních oblastí: k přístupu k bydlení, k sociálním službám, k přístupu ke zdravotní péči a k informovanosti, zapojení a spolupráci.

A co je podstatou plánu na zlepšení chmurných vyhlídek řady Čechů a Moravanů? Zjednodušeně řečeno – podporovat přístup či zlepšit dostupnost těchto služeb včetně informovanosti a spolupráce a pomoci lidem, kteří jsou bez domova. I proto na MPSV vznikla při Komisi pro sociální začleňování expertní skupina pro řešení problematiky bezdomovectví. Vychází z faktu, že na proces bezdomovectví je nutné reagovat již od rizika jeho vzniku prevencí a podporou navazující na současné služby.

Vznikne konečně zákon o sociálním bydlení?

„Je důležité, aby byl konečně připraven zákon o tzv. sociálním bydlení, který jasně vymezí kompetence jednotlivých aktérů centrální, regionální i místní správy, a prováže oblast bytové politiky s cílenou sociální prací,“ říká náměstek ministra pro EU, mezinárodní spolupráci, sociální začleňování a rovné příležitosti Jan Dobeš. A v tom tkví zřejmě jeden z největších problémů. Zákon o sociálním bydlení totiž zatím nikdy nevznikl – byť snahy se objevovaly.

„Sociální bydlení nemá u nás ani přesnou kvalifikaci, právní ukotvení. To je asi nejdůležitější problém. A pak ještě jeden – že si nechceme připustit fakt, že u nás žijí lidé, které prostě nikdo nikde neubytuje. Protože pokud se jim byt poskytne, oni ho zničí. Nikdo to nechce slyšet a když náhodou o tom někdo nahlas promluví, hned je rasista, xenofob, společensky znemožněný člověk. I proto stále neexistuje zákon o sociálním bydlení – po kterém se sice volá, ale ne každý si ve skutečnosti chce přiznat, proč by měl být nutný. Proto ten horký brambor nechce nakonec nikdo. Není populární připustit si, že je sice špatně, když si někdo udělá živnost na tom, že ubytovává nepřizpůsobivé za dražší nájemné, než jaké odpovídá běžnému tržnímu nájemnému v té obci, ale ještě horší je to, že když by se to zakázalo, ti lidé by neměli kam jít. Nikdo si je nevezme k sobě do nájmu, to moc dobře víme. A ani obce si je nevezmou. Takže i když je to špatně a plýtvá se takhle prostředky od státu vyplácených na příspěvcích na bydlení, tenhle druh podnikatelů na sebe bere tu roli, že holt prostě bydlení lidem, které nikdo jiný neubytuje, nabídne,“ popsal realitu natvrdo nedávno ParlamentnímListům.cz zástupce ombudsmana, dlouholetý právník a předseda Sdružení nájemníků Stanislav Křeček (ČSSD).