Pane Raisi, na konferenci o podnikání zaznělo opakovaně, že problémem současné ekonomiky jsou nízké investice a jakási až záhada toho, proč se nehýbou, i když by podle teorií měly. Máte i vy sám nějakou vlastní teorii, proč tomu tak je v České republice?

Jednak je to politický problém. Jako politik vnímám, že v roce 2012 a 2013 byla v podstatě téměř zcela pozastavena investiční činnost. Stačí, když vzpomeneme velikány typu Víta Bárty a podobně… Zastavili projekční i stavební práce, ještě k tomu přidali zvýšení daní a lidi byli zaškrceni. V podstatě stát nekupoval, domácnosti neinvestovaly a firmy se ocitaly v krizových podmínkách – dál byly zbytečně  v krizi, do které se dostávaly po těch letech 2008 a 2009. Nebyl tedy nikdo, kdo by mohl být tahounem investic. Z toho pohledu si myslím, že je třeba, aby se stát skutečně nyní tím motorem, který to potáhne, stal. Problém však je, a řekl to nedávno například i ministr dopravy Dan Ťok, že jsou sice peníze, ale nejsou projekty. A jejich zpracování nějakou dobu trvá…

To tedy znamená, že i investice ještě asi budou stát? Když si všichni politici uvědomí – nejen jedinci či jedna strana – že jsou potřeba, nehrozí ale riziko, že skončí do té doby jejich funkční období? Není také toto problém, který se na stavu může podílet?

Minimálně by se dalo stihnout, aby se to vše pořádně rozjelo, ona zas příprava projektů netrvá tak úplně dlouho. Ale nezbývá nic jiného, a není to převratný ekonomický objev, ale pravda, kterou zdůrazňoval již Karel IV. – že je třeba dát lidem práci. Když je jí nedostatek, je třeba začít stavět hladové zdi, dneska už to můžeme nazvat samozřejmě jinak, ale podstata je stále stejná.

Současná naše vláda udělala jednu věc – a to ani netuším, zda veřejnost zaznamenala – že pustila hodně peněz do silnic druhé a třetí třídy. Tam by tedy mohlo dojít k nějakému zlepšení v investicích. A mohli by to vidět pak i obyčejní lidé. Problémem ale je, že u dálnic a velkých projektů však stále dochází jen k opravám, místo toho, aby se stavělo. Nejsou zatím ani vykoupené pozemky, byť hnutí ANO hodně pomohlo nápravě stavu a vytvořilo nový zákon.

Takže je vše připraveno a investice už už čekají na své spuštění? Nebo ještě vidíte nějaký háček?

Asi ještě ano. Když se na situaci dívám jako podnikatel, lidi, nejen jednotlivci, ale i ti ve vedení firem, se bojí si půjčovat, protože se obávají nejistoty, která je u nás nastolena. Mění se daně, to má též vliv. Když si udělají analýzu vnějšího prostředí, tak se tam promítne i politická nestabilita. Prostě přichází určitý strach. Navíc – hlavně z pohledu bank chybějí kvalitní projekty. Je to tedy celý konglomerát problémů, se kterými bude třeba se vyrovnat a vypořádat. Mohu říct, že do nich patří vše od situace na Ukrajině přes absenci kvalitních projektů až po tu situaci ve firmách – vždyť teprve nyní se firmy stavějí zase na nohy! Snad tomu pomůže i novela zákona o veřejných zakázkách, která už říká, že není a nebude jediným a nejdůležitějším kritériem při rozhodování, komu bude zakázka svěřena, cena. Kolegyně a ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová vytvořila návrh, který pravidelně projednává i s dalšími politickými zástupci, ale v odborné rovině. Řeší se tam tedy hlavně odborné záležitosti, nikoli politické. A to se tedy domnívám, že může současnou stagnaci investic u nás rozhýbat.