„Tento vtip mi přijde naprosto nevhodný, jelikož se nedotýká až zas tak Václava Havla, jako pozůstalých, u kterých je bolest v srdci stále rozjitřená. Je to prostě neuctivé,“ sdělil redakci bezprostřední dojmy předseda Strany zelených Ondřej Liška. ParlamentníListy.cz kreslený vtip obdržely hned od několika čtenářů.

"Přišlo mi to už dneska třikrát, vždy od známých s celou řadou dalších e-mailů," uvedl redakci čtenář Vladan Procházka.

Kreslíř a karikaturista Štěpán Mareš (navštivte jeho web a kresby ZDE) říká, že každý vtip je subjektivní a záleží na prvním dojmu. „Já jsem se v první chvíli po přečtení vtipu zarazil, a až pak mi došlo, že by mohl být ještě horší. Ten vtip není k popukání, ale ani mě nijak nepohoršuje. Rozhodně bych však s černým humorem na zesnulého exprezidenta počkal. Nyní je to moc čerstvé,“ uvedl Mareš pro ParlamentníListy.cz.

Ve své kariéře prý zažil obdobnou chvíli, kdy po útoku na newyorské mrakodrapy musel do Zeleného Raula včlenit citlivý vtip. “Nechali jsem tam něco v duchu zlobivá dvojčata, přesně si nevzpomínám, ale v žádném případě se to nedotýkalo obětí,“ uzavřel kreslíř.

Mezi nejoblíbenější vtipy, zvláště v minulém režimu, patřily ty, které „napadaly“ vysoké funkcionáře KSČ. Jako oblíbený terč sloužil poslední komunistický prezident Gustáv Husák. Na jeho hlavu se snesl nespočet fórů, obzvláště pak na sklonku života, kdy u něj propukla stařecká senilita, kvůli níž přišel o místo generálního tajemníka ÚVKSČ.

„Jednoho dne Gustav Husák vyjde ven z pražského hradu, začne se toulat po okolí a sbírá přitom kameny, zkoumá je a pak je ukládá do brašny. Dělá to několik hodin, až jeho asistent začne mít obavy o jeho duševní stav a zavolá do Moskvy, aby se zeptal, co by se v takovém případě mělo dělat. "Ó ne, už zase!" povzdychne si Brežněv. "Už zase se nám prohodily linky do Prahy a na Lunochod!"

Ušetřen ale není ani dosluhující prezident Václav Klaus, na jehož hlavu padají vtipy od globálního oteplování přes procházení bezpečnostním rámem v Austrálii (ZDE), chilskou anabázi s psacím perem (více ZDE), ale i jiné, v obecnější politické rovině.

„Sedí si takhle v neděli po obědě Klaus na své zahradě a přemýšlí, kam půjde, až zemře, jestli do pekla nebo do nebe. Tak si řekne, že si to půjde obhlédnout: jde do nebe, tam zaklepe na vrata otevře mu sv. Petr. Klaus kouká a tam jen samé knížky, šachy, nuda... tak si říká, no není to špatné, ale to mám už teď. Tak jde do pekla, tam zabuší na bránu a tam mu otevře čert. Klaus se rozhlíží a tam samý chlast, nahé ženy, hudba a zábava Tak sem půjdu... Po patnácti letech zemře a jde do pekla, zaklepe na tu bránu a hned ve dveřích ho vezmou dva čerti a nesou ho do kotle. Klaus se diví: „Co se stalo? Byl jsem tady před 15 lety a samý chlast, ženské a zábava...“ Čert se na něj podívá a říká: „To víš předvolební kampaň.“

Václav Havel zemřel v neděli 18. prosince 2011 v 10.15 hodin po dlouhodobých zdravotních problémech. Zemřel ve spánku na oběhové selhání. Byla u něj manželka Dagmar a jedna ze sester boromejek, které se o Havla v posledních měsících staraly. V posledních měsících života se veřejného života spíše stranil v důsledku svých dlouhotrvajících zdravotních komplikací. Odpočíval na své chalupě v Hrádečku u Trutnova a jezdil do lázní. Naposledy veřejně vystoupil týden před smrtí, kdy se setkal s dalajlámou u příležitosti jeho návštěvy v Praze.