Pane doktore, ovlivňují podle vás nějak rozvědky a kontrarozvědky svobodná média?

Tak to nejspíš ano, protože to může být velmi účinné, a přitom z operativního hlediska celkem jednoduché a nepříliš finančně náročné. Není k tomu třeba udržovat nějakou agenturní síť s pravidelně placenými a řízenými agenty, stačí v podstatě společenské kontakty ad hoc, a ani odměny nemusí mít zrovna formu obálky s penězi. Může to být třeba placená stáž v nějaké prestižní mediální instituci, dobře dotovaná poznávací zahraniční cesta, studijní pobyt a podobně – výhody, jejichž legitimitu prakticky není možné zpochybnit.

Jakou roli hrají podle vás agenti rozvědek a kontrarozvědek na české politické scéně?

S odpovědí vás asi zklamu, protože podle mě to nebude nic světoborného. Zejména ne pokud jde o nějaké konspirativní ovlivňování českého politického dění. Na rozdíl od těch v akčních filmech nejsou ty skutečné nějakými autonomními spikleneckými organizacemi, které by si vytyčovaly své cíle podle toho, jak samy vnímají dění v oblasti svého působení, ale nástroje úkolované a nasazované podle uvážení svých vlád.

Co je přinutí k činnosti, situace poslední dobou je v mnoha oblastech vypjatá?

Jsou jen dva druhy situací, za kterých by k tomu mohlo dojít:  ta první je ta,  že to, co se na české politické scéně děje, by mělo potenciál nějakým podstatným a pro dotyčné vlády nežádoucím způsobem ovlivnit politické dění i za našimi hranicemi. Což ty notorické žabomyší půtky našich politiků, které zabírají většinu dění na naší politické scéně samozřejmě nemají. Ani taková věc jako rozhodnutí, zda se přidáme v nově vznikající „dvourychlostní“ Evropě k té „rychlé“ centralistické koncepci Evropy nebo, jak nás třeba Václav Klaus nabádá, k té druhé, není nic, co by bylo opravdu zásadně důležité pro nějakou jinou zemi než pro nás samotné. Nejsme tak důležití, aby se bez nás to „tvrdé jádro“ nemohlo docela dobře obejít.

Pokud jde o tu druhou situaci, která by si vyžadovala snažit se něčeho dosáhnout prostřednictvím tajných služeb, spočívala by v tom, že žádné jiné prostředky než konspirativní – které jsou finančně i personálně značně náročné – by v daném případě nepřicházely v úvahu. Ale ani tady nevidím, v čem by taková situace mohla spočívat. Pokud jde o naše zásadní  zahraničněpolitické postoje, jako podpora války v Iráku a Afganistánu, uznání nezávislosti Kosova nebo hlasování proti členství Palestiny v OSN, vstřícný postoj českých vlád k těmto iniciativám si rozhodně nikdo nemusí zajišťovat prostřednictvím tajných agentů. Na to přece plně postačí standardní diplomatické kontakty, klasická česká víra, že vstřícností k mocným bude odměňována, už udělá zbytek. Tím nechci říct, že u nás žádné cizí rozvědky nepůsobí, ale jen to, že pochybuji, že by nějakým způsobem systematicky zasahovaly do dění na české politické scéně. Co naopak považuji za pravděpodobné je, že se soustřeďují na získávání důvěrných informací umožňujících jejich vládám udělat si přesnější obraz naší politické reality než jaký lze vytvořit pouze na základě otevřených zdrojů a oficiálních mezivládních kontaktů, aby věděli, co od nás skutečně mohou očekávat. A ruská rozvědka se musí nutně snažit i o vojenskou špionáž.

Myslíte, že má vliv na českou politiku skutečnost, že bývalí šéfové tajných služeb jako Andor Šándor a František Bublan spolupracují s politickými stranami? Nebylo by podle vás dobré nějak to zákonem ošetřit? Jak je u nás propojena služba vlasti a partikulární politické zájmy?

Aktivní účast na politickém životě včetně působení v aparátu politických stran je asi sotva možné nějak omezovat, je to přece jedna ze základních svobod. Zákonem lze ale ošetřit jiný, a podle mě daleko závažnější a častější druh střetu zájmů: situace, ve kterých bývalý státní činitel nebo státní zaměstnanec může finančně profitovat ze svého bývalého postavení.

Zkuste to trochu konkretizovat...

Třeba tím, že by po odchodu ze státní služby lobboval za firmu nebo zájmovou skupinu u státních institucí, které předtím zastupoval, nebo po svém odchodu ze státní služby přijal místo u firmy a byl placen ze zisků, které firma nabyla ze státních zakázek, na jejichž udělování a kontrole se ve své funkci podílel.

Funguje to někde ve světě?

Například ve Spojených státech na to existuje nejen legislativa, ale i speciální agentura United States Office of Government Ethics, která na dodržování legislativy zakazující tento druh střetu zájmů dohlíží. Já sám si myslím, že zabránit možnosti finančně profitovat z informací nabytých během služby vlasti jejich zneužitím ve prospěch partikulárních zájmů by bylo zcela postačující  – když z nějaké činnosti nebude možné profitovat, nebudou se do ní lidé pouštět, včetně střetů zájmů. Když z toho nejdou peníze, proč se namáhat, že.

Vnímáte nějak, že by ruské a americké strany lobbovaly za dostavbu Temelína víc než je zdrávo?

Ne. Dostavba Temelína je projekt vskutku dlouhodobého globálního významu, mimo jiné i proto, že strana, která zakázku na jeho dostavbu získá, s ní získá i monopol na nukleární technologické know-how jednadvacátého století. Jiné než maximální nasazení v soutěži o zakázku si neumím představit, a maximální je prostě – maximální.

Vzpomenete si, kdy jste měl během vaší kariéry největší strach z odhalení?

Největší strach byl v momentech, kdy jsem plnil mrtvé schránky nebo jinak předával nějaké tajné dokumenty, protože když člověka chytí přímo při činu, není prostor pro mlžení. Jinak to byla méně intenzivní, ale zato stálá obava, že mě někdo z mé vlastní strany zradí. Což se také skutečně nakonec stalo.  

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE