A Weidl zdaleka nevymyslel jenom vlajku, ale i celý koncept sjednocené Evropy. Bohužel, jedním z mála, kdo na tuto myšlenku neustále upozorňuje, je známý karlovarský historik a  také zastupitel Stanislav Burachovič (KOA). Díky jeho neúnavnému úsilí a mravenčí badatelské i spisovatelské práci nakonec dosáhl alespoň toho, že Carl Weidl obdržel Cenu města in memoriam.

Chytrý řezník

Ačkoliv to oficiální představitelé našeho státu i zvolení zástupci do Evropského parlamentu ignorují, nic nezmění na faktu, že jeden z nejvýznamnějších průkopníků myšlenky Evropské unie pochází z Československa. Narodil se totiž 28. března 1894 v Karlových Varech. V rodinném krámku se vyučil řeznickému řemeslu a pak se jako mnoho jeho vrstevníků vydal na zkušenou do světa. Pracoval na různých  místech Evropy a nakonec zakotvil v USA.

Model Spojených států amerických ho natolik inspiroval, že v pouhých pětadvaceti letech zkoncipoval plán na hospodářské a kulturní sjednocení Evropy. V roce 1922 se vrátil zpět do Karlových Varů a svůj program, nazvaný „Spojené státy Evropy“, nechal vytisknout ve zdejším knihkupectví Franieck a v jednom z karlovarských hotelů uspořádal na toto téma první přednášky. Tím jeho iniciativa ovšem zdaleka neskončila. Svůj program rozeslal předním evropským politikům a institucím a také významným světovým  státníkům. Jedním z nich byl i  americký prezident Hoover, který mu dokonce k jeho iniciativě blahopřál.

Konec smělých plánů

Hooverova podpora Weidla natolik povzbudila, že se rozhodl uspořádat celosvětové turné, mimo jiné svoje smělé plány představil i v Praze. Doba však realizaci jeho vizí vůbec nepřála, musel se potýkat s nepřízní fanatických nacionalistů, a tak nakonec rezignoval. Jaký byl jeho další osud, ParlamentnímListům.cz prozradil právě Stanislav Burachovič: „Carl Weidl se odstěhoval  v roce 1925  do Japonska. Zde se vrátil ke své původní profesi řezníka a založil továrnu na mastné výrobky. Coby průkopník se prosadil i v této zemi a byl zařazen mezi osobnosti, které nejvíce přispěly k jejímu rozvoji. K životnímu snu o spojené Evropě se vrátil v roce 1952, kdy  Radě Evropy navrhl navrhl první verzi vlajky EU - zlatou hvězdu na modrém poli. Tento návrh byl v zásadě přijat s tím, že byl doplněn dvanácti žlutými hvězdami.“

Zasloužená satisfakce

Stanislav Burachovič také s potěšením konstatuje, že Carl Weidl se nakonec dočkal velké satisfakce, když mu byl udělen záslužný kříž za celoživotní působení ve prospěch sjednocené Evropy. Nebyl přitom zdaleka jediným, kdo si s myšlenkou spojené Evropy pohrával. Na rozdíl od jiných průkopníků myšlenky na spojenou Evropu však vytvořil zcela konkrétní plán, v němž definoval zásady evropského společenství bez hranic, se společným prezidentem, armádou, měnou a dokonce i společnou řečí. Teprve po něm podobnou myšlenku PAN - Evropy zveřejnil i hrabě Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi.

Mimochodem, i on měl československé občanství. Škoda, že se o zásadním vlivu československých občanů na vznik EU u nás téměř nic neví a nebýt  Stanislava Burachoviče, zcela by u nás upadli v zapomnění.