Jak jste přistoupil ke zjištění, že šéfové Vojenského zpravodajství prověřovali na zadání úřednice Jany Nagyové manželku premiéra Petra Nečase a možná i dva zaměstnance vlády?

Osobně velké zklamání. Něco takového je nepřípustné a je evidentní, že to poškozuje tuzemskou armádu. I když je nutné dělat rozdíl mezi vojenskými strukturami Ministerstva obrany a Armádou České republiky. To většina společnosti nevnímá. Vedle toho, že poškodili prestiž vojáků a Vojenského zpravodajství, z profesního hlediska možná větší škody způsobili u našich spojenců.

Myslíte si, že o tom premiér Nečas věděl?

Nechci mu sahat do svědomí. Zdá se mi podivné, kdyby o tom nevěděl. Vycházím z omezených útržků komunikace, která byla zveřejněna. Normální by například bylo, kdyby se zeptal, ze kterého bulvárního média byly ony fotografie. Pokud to nevěděl, je to chyba, za kterou zaplatil svojí politickou kariérou. 

Co jste si odpověděl na otázku, jak je to možné?

Projevil se v realitě problém, trápící celou českou společnost. Resort tuzemského Ministerstva obrany nevyjímaje. Tím je podceňování a v tomto případě rovněž klientelismus v obsazování rozhodujících a často lukrativních pozic v resortu. Oba jmenovaní generálové se tímto „výtahem“ dostali do takové funkce, kde je praktická zkušenost a splnění všech, nejenom vzdělanostních předpokladů, nezbytnou podmínkou. Kdyby si vážili své pozice, kterou dosáhli po úspěšném absolvování funkcí na jednotlivých stupních, nemohli by tak postupovat.

Ačkoli si velmi vážím každého vojáka, který úspěšně prošel bojovou misí, být jenom „hrdinou z Afghánistánu“ není dostatečnou garancí pro takovou funkci. Tuto pozici musí vykonávat morálně vyzrálá osobnost, jako tomu bylo v minulosti. Pokud nebude platit striktní kariérní řád, může se i v budoucnosti stát, že velitel malého, byť speciálního, útvaru přeskočí několik úrovní kariéry a dostane se do pozice, kdy se mu „zatočí hlava“ z neomezené moci, kterou bude mít v rukou. Přesně tohle se stalo oběma generálům.

Nepřipadá vám to jako vystřižené z dob náčelníka komunistické Hlavní správy obranného zpravodajství Bedřicha Reicina?

To snad ani ne. Z dob Reicina byl před časem případ likvidace tří generálů, potenciálních kandidátů na funkci náčelníka generálního štábu. Stalo se to v době, kdy byl Ondrej Páleník ředitelem Vojenského zpravodajství. 

Už jste to naznačil, ale zkuste rozvést, do jaké míry kauza poškodila pověst Vojenského zpravodajství, potažmo armády?

Samozřejmě, že to poškodilo pověst armády. Je nutné uvést, že Vojenské zpravodajství není součástí Armády České republiky, ale je vojenskou složkou resortu Ministerstva obrany České republiky. To vůbec nic nemění na věci, že v očích veřejnosti je dnes každý vysoce postavený voják, generál především, považován za potenciálně manipulovatelného člověka. I když po čase kauza odezní, bude dlouho argumentem proti vojákům. Je to škoda, protože drtivá část všech vojáků plní své povinnosti v duchu zákonů a v zájmu své vlasti. A to jak v zahraničí, tak i v Česku. Podívejte se na povodně.