Jednotkám Vojenské policie SOG se na podzim 2008 podařilo dopadnout obávaného warlorda, který měl na svědomí mnoho atentátů na místní cíle i řadu mrtvých koaličních vojáků, kterým navíc dal zaživa uřezávat hlavy. Jeho muži také umučili a zohavili několik zahraničních distributorek humanitární pomoci. Shodou okolností jeho dopadením naši bojovníci pomstili i smrt českého vojáka, který padl po výbuchu skryté nálože. I tu měl totiž na svědomí tálibánský zabiják.

Další příběhy čtěte ZDE

„Jste první, komu tohle vyprávím. Chci, aby se pan Vondra na obraně chytil za nos, protože po zrušení SOG naše armáda žádnou takhle fungující, zkušenou, vycvičenou jednotku, navíc se 165 potvrzenými zlikvidovanými nepřáteli na svém kontě jen za první tři měsíce mise, prostě a jednoduše nemá. Nejsou lidi, kteří by na tohle měli koule. Dnes se každý bojí jít do boje, aby se někomu něco nestalo. Nám Britové a Amíci říkali Fousatí Zee Zee Top na čtyřkolkách a tvrdili, že by se s námi nebáli jít lovit i samotného bin Ládina. Ve skupině čtrnácti lidí jsme odvedli práci jako celá britská rota. Na deset našich bojových kontaktů jsme si totiž devětkrát mohli sami vybrat místo i čas, kde se střetneme s Tálibánem. Prostě jsme si pro ně chodili. Byla to surová válka," začíná své vyprávění o asi nejnebezpečnějších okamžicích svého i bez toho dosti adrenalinového života bývalý příslušník elitního Special Operation Group Michal B., kamarády přezdívaný Flígr.

Jeho jméno redakce ParlamentníchListů.cz zná, ale s ohledem na speciální status a přání tohoto bojovníka jej nebude zveřejňovat. „Tahle akce byla dost významná a já nechci, aby mi někdo skočil po rodině," říká bojovník, který si po té, co z armády znechuceně odešel do Pošumaví, našel místo jako osobní řidič a bodyguard ředitele jedné české firmy.

Flígr zažil ještě tvrdé boje v provincii Hílmad, ale záhy byl i s jednotkou převelen do Lógaru, na základnu Shank, kde působil také český Provinční a rekonstrukční tým PRT. Dlouho ho po nebezpečném přesunu Američanů ale odpočívat nenechali, hned třetí noc šli do akce. „Vysadili nás spolu se Zelenými barety, Delta Forces a námořním SEALS v noci vrtulníky," říká bez podrobností Flígr. Jen podotýká, že takových akcí se SOG tehdy v Hílmandu i Lógaru na východě Afghánistánu zúčastnil celé řady. Jednotka v těchto bojích ztratila jednoho padlého a dva těžce zraněné své členy. A pak přišel ten tragický den, poslední duben 2008.

Dále čtěte:
Expert: Proč byli Vondra a Gandalovič v Afghánistánu? Šetří se
Ministr Vondra: Práce českých vojáků v Afghánistánu má velmi dobrý zvuk

Oko za oko, zub za zub. Nebo smrt za smrt

Toho dne najelo při jedné misi českého PRT na nastraženou nálož lehké obrněné vozidlo Humwee. Následky výbuchu byly tragické: řidič Radim Vaculík ze 102. průzkumného praporu v Prostějově byl na místě mrtev, veliteli vozu Robertu Chudému to utrhlo ruku a nohu. Přežil jen zázrakem.

Okamžitě po té začal obrovský spojenecký hon na pachatele tohoto útoku. Zapojili se do něj naši vojáci a zpravodajci, Američané, Pákistánci, letadla, družice, Predátoři, nejmodernější špionážní technika. Koaliční úsilí nakonec slavilo svůj úspěch: za okolností, které nelze z taktických a bezpečnostních důvodů dodnes blíže popsat, byl v pachateli útoku ztotožněn šéf místní buňky Tálibánu a lokální warlord, zabiják z povolání. „Byl hlavou skupiny, která měla na svědomí všechny útoky IED (nástražné výbušné signály) na koaliční síly v celé oblasti Lógaru," tvrdí Flígrův kamarád Just, další veterán bojové akce.

Proto byla nařízena velká likvidační akce, při které dostali naši, američtí a rumunští komandos úkol dotyčného Afghánce dopadnout, předvést spravedlnosti - a pokud se bude bránit, na místě zlikvidovat. „Když už bylo jasné, kdo je naším cílem, začali jsme s Američany tvrdě cvičit na modelu objektu. Doslova jsme krokovaly všechny vzdálenosti a dostali jsme také všichni jeho obrovské fotky. Pocházeli z YouTube, kam si jeho skupina dávala záběry mučení a vraždění svých zajatců. To byla jediná jeho stopa. Rozvěsili jsme si ty fotky po barácích tak, abychom v každém okamžiku alespoň na jednu z nich viděli. Snažili jsme si ten jeho ksicht doslova vypálit do paměti, protože jsme věděli, že v boji budeme mít na jeho identifikaci, navíc ve tmě a v záblescích palby, jen zlomek vteřiny," pokračuje Flígr.

Do akce! Máte zelenou!