Prezident Miloš Zeman a premiér Bohuslav Sobotka chtějí více peněz na obranu. Nicméně podobných prohlášení už jste nejspíš slyšel nespočet. Jak na vás působí nekonečná a vlastně nepřínosná jednání o nutnosti navýšení vojenského rozpočtu?

Totální skepsí ještě netrpím, to už bych to asi zabalil. Kapka naděje vždy zůstává. Je pravda, že nekonečné a neúspěšné připomínání nutnosti navýšení vojenského rozpočtu je hodně frustrující. Jak na úrovni Evropské unie, NATO, tak i na té národní, je to skutečně mnohdy házení hrachu na zeď. Neustálé opakování jakkoliv racionálních argumentů zatím nemá úspěch. Pořádají se různé konference, kde se potřeba navýšení rozpočtu odkývá, všichni se navzájem ujistíme, že by to tak mělo být, o přestávce sníme chlebíčky, vypijeme kávu, pak se všichni vrátíme domů a do starých kolejí.

Příkladem byla nedávná konference k patnáctému výročí vstupu do NATO na Hradě, kam se podařilo dostat k jednacímu stolu všechny předsedy hlavních politických stran. Na závěr konference všichni, s výjimkou komunistů, podepsali deklaraci, že nechceme být černým pasažérem NATO, že naopak chceme být věrohodným partnerem, chceme přidat na obraně, protože jsme si vědomi, že je to potřeba a situace to vyžaduje. Jen konference skončila, dostali v tom duchu dotazy od médií, jak ministr financí, tak i předseda vlády. Oba přiznali, že jsou jiné priority než přidávat na obranu.