Je druhá polovina srpna 1988. Celá republika s napětím sleduje, jak se blíží 20. výročí okupace Československa Sovětským svazem a jeho satelity. Zvláště nervózní jsou vládnoucí komunisté a celá policie, včetně obávané Státní bezpečnosti. Za takové situace přichází na stůl tehdejšího druhého muže kriminální policie Prahy 9 majora Želáska hlášení, že v jeho rajónu se u jistého Adamce objevil leták, vyzývající slušné Čechy k protiokupační demonstraci na Václavském náměstí. Letáky se měly podle hlášení rozdávat na Jižním Městě lidem do schránek. Ačkoliv by se nikdo nedozvěděl, kdyby toto udání skončilo v Želáskově koši, tehdejší náměstek náčelníka VB nelení a hned po skončení ranní porady věc hlásí nadřízeným. Pak už do hry vstupuje obávaná zločinecká Státní bezpečnost.

Historici: byl to kolaborant

Podle historika a muzikanta Jaroslava Čvančary je Želáskovo chování morálně odsouzeníhodné, jen on sám ale ví, proč se tehdy tak zachoval. „Třeba se obával nějaké provokace. To si ovšem mohli říkat i četníci, kteří za války zadržovali udavačské dopisy a zatajovali je před gestapem,“ říká pro ParlamentníListy.cz historik. Policista se podle něj ale těžko může hájit tím, že nevěděl, co svým konáním činí a nemůže se ani vymlouvat na dobu, ve které tehdy žil. „Proboha, v srpnu 1988 věděl už i můj kocour, že to praskne,“ vrtí hlavou Čvančara.

Badatel Jan Střelka je ještě nekompromisnější. „Po válce by ho za tohle zavřeli,“ tvrdí redakci a stejně jako Čvančara dává Želáskovo udání do souvislosti s činností benešovských četníků za heydrichiády, když jim i celým jejich rodinám včetně dětí za něco takového hrozilo mučení a smrt za neoznámení udání na parašutisty Gabčíka s Kubišem gestapu. „Ti četníci za okupace taky zadržovali udavačská hlášení, a to jim za to hrozilo, že Němci zavraždí nejen je, ale i celé jejich rodiny. Za ztopení tohoto udání však soudruhovi Želázkovi v roce 1988 nic nehrozilo. Asi toužil po povýšení nebo po penězích,“ řekl Střelka. Podle něj takový člověk těžko může mít u svých podřízených jakýkoliv respekt, když se o jeho minulosti dozvědí. „Těžko se může vymlouvat, že tohle byla normální policajtská činnost, která je stejná v každém režimu. Svým jednáním pomáhal udržet u moci okupační režim,“ dodal ParlamentnímListům.cz Střelka.

Želázko: Plnil jsem úkol

Sám Želázko svoji tehdejší činnost ospravedlňuje služební povinností. „Z titulu své funkce jsem byl odpovědný za činnost oddělení obecné a hospodářské kriminality, ale všichni příslušníci VB byli úkolování k získávání poznatků majících vztah nejen k veřejnobezpečnostní, ale i státobezpečnostní situaci. Orgány činné v trestním řízení mají stanovené postupy pro svou činnost, splnil jsem pouze základní vyžadovanou povinnost,“ odpověděl písemně na otázky redakce, zda v srpnu 1988 opravdu musel jednat tak, jak jednal, samotný Želázko.

Je téměř jisté, že současný šéf pražské hospodářské krininálky Tauber a bývalý „vrchní četník“ v celé Praze Želázko ale nejsou jedinými muži zákona v metropoli, kteří si iniciativně zadali u komunistického režimu a dodnes slouží či ještě nedávno sloužili na vysokých postech pražské policie, prezídia nebo na Ministerstvu vnitra. A to přesto, že už za ministra vnitra Ivana Langera byla údajně vyhlášena očista celého resortu od těchto zkompromitovaných lidí. Například i jeden z náměstků policejního prezidenta Tomáš Kužel byl přímo příslušníkem Státní bezpečnosti. Také šéf protidrogové brigády Jiří Komorous se před rokem 1989 sám aktivně snažil dostat do Státní bezpečnosti. „Jsou to jen špičky ledovce,“ míní badatel Střelka.

(FOTO: archiv VB Brno- Kanice)