Vzhledem k datu 13. prosince vypadá rozhodnutí pětikoaliční vlády o výši úlevy energeticky náročným firmám v příštím roce, která by měla celkově činit 3,5 miliardy korun, jako hodně pozdní budíček. „Je to ‚lepší než drátem do oka‘. Ale srovnatelná německá pomoc má být stonásobná – a desetinásobná po přepočtu na velikost ekonomiky,“ okomentoval trefně krok Fialova kabinetu hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Vláda se k úlevě energeticky náročným firmám v příštím roce rozhoupala v reakci na nečekaně výrazné zdražení elektřiny v podnikové sféře, které má nastat hned od začátku roku 2024 z důvodu vyššího než předpokládaného vzestupu regulované složky její ceny.

Z pohledu sklárny v Květné však Fialův soubor přišel s křížkem po funuse. Už začátkem tohoto týdne totiž sklárna po téměř 230 (!) letech výroby ručního skla oznámila, že ukončí provoz. Propustí přitom 82 z 87 současných zaměstnanců. Příčinou konce firmy s dlouholetou sklářskou tradicí je nárůst cen energií, kvůli němuž podnik orientovaný na vývoz ztrácí konkurenceschopnost. Ředitel firmy Marek Mikláš poukázal na to, že na nárůst cen energií musela sklárna reagovat zdražením výrobků. „Ale okolní státy energie dotovaly, my ne. Na trhu jsme se pak potkávali s evropskými konkurenty a byli jsme nejdražší,“ popsal šéf sklárny, že za takových podmínek se dál pokračovat nedalo.

Jde o druhého tradičního výrobce za poslední tři měsíce

Sklárny v Květné nejsou jediné, koho v poslední době tento osud potkal. „Vzhledem k tomu, že ve sklárně v Květné nemá odborový svaz svou základní organizaci, tak mám informace pouze zprostředkovaně. Vedle Thunu 1794, který zrušil prvovýrobu ve svém závodě v Klášterci nad Ohří, se, bohužel, jedná o druhého tradičního výrobce v našem odvětví za poslední tři měsíce, který musel přistoupit k takovému kroku,“ říká pro ParlamentníListy.cz Ondřej Fedoročko, předseda Odborového svazu skla, keramiky a porcelánu. „Myslím, že důvody, které zmiňuje pan Mikláš, jsou charakteristické pro aktuální situaci. Naši zaměstnavatelé přestávají být konkurence schopní,“ přitakává.

„Pokud se jim nedostane výrazné pomoci, případně se nevyrovnají podmínky, za kterých podnikají konkurenti v jiných zemích, tak se tento problém bude pouze prohlubovat. Pak bude záležet na každém konkrétním podniku, jak dlouho dokáže tomuto stavu odolávat. České podniky se stávají nekonkurenceschopnými i uvnitř nadnárodních společností, kdy hrozí přesun zakázek do závodů v jiných zemích těchto společností. Panují velké obavy, aby se prohlubující se nekonkurenceschopnost neprojevila v rozhodování ‚matek‘ o značných investicích zejména do generálních oprav van v českých závodech, o nichž se nyní v některých nadnárodních společnostech diskutuje a v blízké době bude nutné o nich rozhodnout,“ upozorňuje Ondřej Fedoročko.