Elektromobil není automaticky klimaticky neutrální vůz. Materiál s tímto vyzněním schválily na společném zasedání v pondělí 4. března výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu a výbor pro dopravu a cestovní ruch a postoupily ho k prvnímu čtení v Evropském parlamentu. Hlasování výborů je důsledkem „zjištění“ Evropské komise, že do emisní bilance čistě elektrických aut se musí započítat celý životní cyklus auta. A to včetně emisně silně zatížené výroby baterie, která staví opěvovanou ekologičnost elektromobilů do poněkud méně příznivého světla. Cílem tohoto kroku, je sjednotit postup Evropy při určování emisí v dopravě s normami používanými v celém světě. Tedy po celou životnost dopravního prostředku včetně výroby a emisí z výroby používané energie.
Jen neveřejně se říká, že celý koncept politicky násilně prosazované elektromobility je postaven na dotacích, nikoli na ekologii. V té souvislosti neuškodí připomenout výrok německého ministra financí za liberální FDP Christiana Lindnera, že do konce dotací na elektromobily v závěru minulého roku se za peníze německých daňových poplatníků utratilo přes 100 miliard eur, aby si bohatí Němci mohli s dotací koupit elektromobil jako druhé nebo třetí auto do rodiny. Miliardy eur na dotační podporu elektrických vozů létají i ve Francii a Itálii. A od začátku tohoto týdne se mohou těšit z podpory na nákup bateriových a vodíkových elektromobilů a dobíjecích stanic. Národní rozvojová banka totiž v pondělí odstartovala příjem žádostí o státní podporu. Ta obnáší záruky za úvěr a finanční příspěvek až 200 tisíc korun u osobního auta.
Vábničku na nákup elektromobilů představují dotace
Program Záruka elektromobility je financován pomocí evropských peněz z Národního fondu obnovy. Podmínkou získání státní podpory je nákup auta na úvěr či leasing u vybraných partnerů, jejichž seznam je na stránkách Národní rozvojové banky. Na nákup za vlastní prostředky se podpora nevztahuje, stejně jako v případě operativního leasingu. Podpora je určena živnostníkům a firmám bez ohledu na jejich velikost, ale menší firmy si na podobný experiment stěží troufnou. Úvěr musí být v minimální výši 300 tisíc korun a osobní auto by nemělo stát více než 1,5 milionu korun. Cena je zároveň i horní hranicí zaručeného úvěru. Stát prostřednictvím Národní rozvojové banky poskytne záruku do výše 70 procent úvěru, a to po dobu pěti let. Celkově je na program připraveno 1,65 miliardy na pořízení vozidel a 300 milionů na dobíjecí stanice.
Proces elektromobility se – jak vidno – dal už tak do pohybu, že ho zastavit, zpomalit či nějakým zásadním způsobem změnit, se jeví jako takřka vyloučené. „Musím zmínit aktuální požadavek šéfa Renaultu Luky de Mea, který krom jiného navrhuje – na první pohled drobný, ale významný – detail. Chce, aby se měřil dopad auta na životní prostředí po celou dobu jeho životního cyklu, tedy od montáže až po recyklaci, přičemž soustředit se jen na spotřebu energie během provozu, je podle něj chyba. Pokud by se k autům přistupovalo tímto způsobem, de Meo se domnívá, že by to zvýšilo šance evropských automobilek,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Milan Smutný ze spolku českých vědců a expertů (realisticka.cz).
Daňové poplatníky to stojí biliony eur, ale jede se dál
Má dokonce představu o tom, jak by unijní lídři, Evropská komise a další vybruslili ze šlamastyky, kterou svým zeleným šílenstvím obyvatelům Evropské unie způsobili. „Tenhle Evropský parlament a Evropská komise samozřejmě jako politické orgány nikdy nepřiznají, že spáchaly neodpustitelné přečiny, pokud ne přímo trestné činy na ekonomice a společnosti, a v konečném efektu dokonce na životním prostředí. To udělají až nově složené orgány, pokud se voliči v zemích Evropské unie správně rozhodnou. Nové orgány prostě řeknou, zapomněly jsme na celý životní cyklus, na analýzy, na dopady v kontextu,“ očekává Milan Smutný.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník