„Nic nepochopili, nic se nenaučili,“ prohlásil o ČSSD, která má největší šanci vyhrát sněmovní volby a ujmout se na další čtyři roky vlády v České republice. Obává se stejných kroků, které v minulosti vedly v Evropě k vysoké nezaměstnanosti, ochromení hospodářského růstu a nakonec i k finanční krizi. Jeho kniha Úsvit: kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku byly inspirací pro vznik politického hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, ekonom sám se však od hnutí distancoval.

Česká národní banka zveřejnila, že český zahraniční dluh přesáhl už dva biliony korun. Poměr schodku investiční pozice k HDP už se zvýšil na 50,3 procent. Neobáváte se, že po nástupu levice půjde zadlužení nahoru ještě rychleji?

V tomto případě musím upozornit, že investiční pozice zahrnuje i dluh, který je poskytován soukromým subjektům zahraničními věřiteli. Hodnota 50 procent ještě není tak zlá. Portugalsko má zahraniční investiční pozici na minus 123 procentech HDP.

Miroslav Kalousek jako ministr financí, ale i celá Nečasova vláda před dalším zadlužováním varovala, ale zabránit v jeho dalším zvyšování se jí, jak je vidět, nepodařilo. Přitom škrtila výdaje a zvyšovala daně. Proč to nevyšlo?

Nevyšlo to, protože to vyjít nemohlo. Elementární matematika. Když budete zvyšovat daně, soukromý sektor bude méně utrácet a méně investovat. Když navíc přidáte úspory ve výdajích – byť i jen mírné – ztratíte další růstový impuls. A když to všechno uděláte v prostředí, kdy většina evropských ekonomik stagnuje a kdy se nijak mimořádně nedaří zahraničnímu obchodu, máte na problémy zaděláno. Ekonomika klesá, s ní klesají i zisky podniků, celkový objem mezd, spotřeba, tedy celá daňová báze. A je zřejmé, proč roste dluh.