ParlamentníListy.cz se tedy zajímaly o to, jak to ve skutečnosti je. Žijeme opravdu v období blahobytu, kterého si neumíme vážit, či jsme klamáni a realita je zásadně jiná? Autor knihy Co nesmíte vědět Michael Morris se přiklání k variantě druhé. Jasno, zdá se, mají i mnozí levicově smýšlející lidé. Zkusme to tedy pro tentokrát vzít právě z tohoto úhlu pohledu.

Levicově orientovaný deník Haló noviny se domnívá, že zmiňovaná publikace vydaná MPSV  má zcela jasně svůj skrytý a zcela jiný význam. „To, že se začíná od roku 1993, má svůj velký propagandistický význam, protože hrubý domácí produkt ve zmíněném roce byl o více než 20 procent nižší než v roce 1989 a reálné příjmy obyvatelstva klesly asi o třetinu. Od roku 1994 nastal postupný růst, tedy z podstatně nižší základny, než byla v roce 1989,“ uvedl autor článku Václav Věrtelář s tím, že použité řady čísel jsou velmi problematické, protože byly za dvacet let zpětně upravovány  - což se dá přeložit jako že byly prakticky vylepšovány. Vadí mu, že za všechny neúspěchy, se kterými se potýkáme, stále někdo vidí jen bývalou éru komunismu – správněji spíše socialismu.

„I tak však údaje v uvedené publikaci ukazují, že úroveň ekonomiky i reálných příjmů domácností z roku 1989 byla dosažena až kolem roku 2004. Navíc se v důsledku krize růst v roce 2010 zastavil. Například v roce 2011 nominální čistý i reálný příjem domácností poprvé od vzniku samostatné ČR meziročně klesl. Výhled na tento i příští rok žádné zlepšení neslibuje. Je tedy těžké obviňovat z této situace »komunismus«. Máme se tedy tak dobře jako nikdy? Všichni, nebo pouze někdo?“ ptá se Věrtelář. Na obranu MPSV je však nutno dodat, že časové rozmezí, kterému se v brožuře věnuje, odpovídá době, kdy Česko začalo fungovat jako samostatná republika – tedy po oddělení Slovenska.

Od konce socialismu uplynulo dvacet let, ale všichni si pamatují, že měli na nájem

Podle Věrtěláře by však každý takovýto kritik měl vzít v úvahu to, že od doby socialismu nás dělí více než dvacet let. „A přece jen si stále mnozí pamatují nejenom to, že neexistovala nezaměstnanost, ale i to, že bydlení a veřejné služby jako zdravotnictví byly všem fyzicky i finančně dostupné. Proto se pan předseda vlády Nečas i další stále častěji nechávají slyšet, že jsme se nikdy neměli tak dobře jako dnes. Dokonce k tomu začínají tendenčně využívat i statistické údaje,“ prozrazuje své podezření Václav Věrtelář.

Publikace ministerstva totiž pracuje pouze s průměrem, což je bohužel hlavní zápor jakýchkoli statistik. Skutečnost tak mnohdy může být zásadně jiná. Václav Věrtelář v tom vidí dokonce záměr.