Tak by prý akcie ležely dál, ale makléř, jenž ve fondu dříve pracoval, upozornil, že akcie klesají, že již podniky ovládli privatizátoři a akcie mohou být bezcenné. Zařídil tedy kupní smlouvu, kterou vidíte níže, kdy se cenné papíry odkoupily a peníze předaly fondu.

Až sem bylo vše v pořádku.

„Když mne zatkli, sdělili mi, že jsem neoprávněně převedl akcie a nezaplatil. Makléř byl tehdy již po smrti, ale doklady o transakci, a především smlouva a doklady o zaplacení, se nacházely v trezoru. Požádal jsem policii, aby je vyzvedla, ale ta to odmítla. Až půl roku poté, kdy jsem stále byl ve vazbě, Městský soud nařídil prohlídku tresoru a sám soudce Kamil Kydalka ji uskutečnil se svými známými policisty z Prahy 6, ačkoliv kancelář spadala pod Prahu 2. Přestože sám vydal příkaz k zajištění daktyloskopických a pachových stop, na místě toto zrušil, což je dle mého trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Z tresoru vytáhl listiny a odnesl si je na soud. Nikdy se tak už nezjistí, kdo listiny do tresoru dal!“ řekl PL Mareš.

Listiny byly podle jeho slov naivní falzifikáty v kopiích s několikrát stejně ofocenými podpisy. Následně byl Jan Mareš odsouzen.

„Poté, co jsem se dostal z vazby, kde mne drželi tři roky, jsem se snažil dohledat originály,“ vzpomíná.

Podařilo se najít originál smlouvy, která obsahuje přesné určení akcií, označuje i platbu za tyto akcie. „Navíc mi předal náš zaměstnanec dokument „tajné“, kde nařizuje Šlajer zfalšovat či zlikvidovat doklady o zaplacení a především smlouvu. Na oba doklady – tedy smlouvu i „tajné“ byly vypracovány posudky o pravosti listin i podpisů. Jedná se o pravé listiny, musel jsem být velmi opatrný, protože se mi několikrát různí lidé snažili prodat padělky, aby ze mne dostali peníze a také, aby mne u soudu znevěrohodnili,“ vzpomíná na krušnou etapu svého života.

A závěr?

Jan Mareš předložil listiny soudu a předpokládal, že rozsudek změní. Akcie byly převedeny zákonným způsobem a byly doloženy i platby. To ukázaly shora uvedené dokumenty.

Jenomže to se nestalo.

Soudce Kamil Kydalka prohlásil přes opakované návrhy na obnovu řízení, že rozhodl správně, nic měnit nebude a že ho to vůbec nezajímá.

„Stav je tedy takový, že ten, kdo spáchal podvod, běhá po svobodě, a ten, kdo „spáchal“ obchod a zaplatil, je odsouzen. Soudcům Kamilu Kydalkovi ani Pavlu Zelenkovi z Vrchního soudu Praha vůbec nevadí, že odsuzují nevinné, je jim úplně jedno, že chrání a kryjí podvod. Nikdy třeba ani nepodali trestní oznámení, nikdy nezkoumali listiny, a aby nemuseli číst spis, tak raději nekonají. Tak vypadá česká spravedlnost…“ uzavírá Jan Mareš.

Zde je nutno dodat, že si svůj trest odpykal a nyní mu jde o jediné: o poukázání na skutečnosti, jak to s fondem Consus tehdy doopravdy bylo.

Případ budeme i nadále sledovat.