Obzvláště zajímavá byla argumentace tohoto znalce ohledně lepenky, na které je namalováno jedno z posuzovaných děl významného malíře Oty Janečka. O tom se znalec vyjádřil, že je zaručeným falzifikátem, jelikož tato lepenka byla vyrobena až po roce 2011. Když byl následně výrobce této konkrétní lepenky kontaktován, naopak podle firemního razítka na lepence potvrdil, že byla vyrobena před rokem 1990.

Znalec Pavliňák prezentoval také svá tvrzení, že řada posuzovaných děl je malovaných temperou přelakovanou akrylátovým lakem a vydávaných za olejomalby. To popisuje jako běžnou padělatelskou techniku.

Sám ale žádný exaktní rozbor barev na dílech nedělal a své závěry vyhodnocuje na základě optického ohledání a takzvané zkoušky rozpustnosti.

Na tuto část se posaďte.

Při zkoušce znalec, který nemá restaurátorské oprávnění, na obraze zbrousil vrchní část malby, o které se domníval, že je akrylátovým lakem, ačkoliv žádný chemický rozbor v tomto směru neudělal, tento svůj postup nikde ve svém znaleckém posudku nezadokumentoval, a následně takto rozbroušené místo přecházel vatovým tamponem namočeným ve vodě, na němž se zachycují zbroušené prachové částečky barvy, čím demonstroval, že se barva otiskuje. Tudíž se má jednat o temperu, nikoliv o olej. Hotovo a basta.