Byli dva a stáli při sobě jako bratři.

„Cos proved?“ byla obligátní otázka na páchanou zločinnost na svobodě, když přišel nový mukl na oddíl.

„Ále, čórka…“ Což znamenalo krádež, kterou oplývala většina odsouzených.

Ale přesto byli ti dva divní. A divný byl i jejich vztah. Něco si spolu stále šuškali, smáli se a mluvili tak, aby je nikdo neslyšel.

Tento oddíl mnozí pomlouvali.

Byl to klidný oddílek v dlouhém baráku, který se odlišoval nekuřáctvím. Také odsouzených tam nebylo mnoho, asi jen 40 proti běžným oddílům o 80 lidech. Na konci chodby pak domek půlila knihovna, kam se mohlo v úřední hodiny chodit půjčovat.

Ti dva se však ani neradovali, že jsou na tak víceméně protekčním oddílu, brali to nějak jako samozřejmost.