V rámci summitu EU–Turecko se dohodlo, že Turci budou zadotováni miliardami eur na provoz uprchlických táborů, ochotné státy EU si dobrovolně přerozdělí 400 tisíc uprchlíků z Turecka a na oplátku Turci nebudou dovolovat nelegální přeplouvání do Řecka. Náš státní tajemník pro EU Prouza plán chválí a říká, že alespoň se nikdo nebude topit v moři. Co plánu říkáte? Soudíte, že i my nakonec „dobrovolně“ přijmeme přímo z Turecka podíl uprchlíků?

Evropská unie je extrémně bohatá. Může dlouhodobě plnit miliardami černou díru v Kosovu, platit plyn za Ukrajinu rozkradenou oligarchy, vykazovat ztráty díky americkým ekonomickým sankcím proti Rusku, živit miliony sociálních parazitů, likvidovat vlastní průmysl a kdeco dovážet z Asie a ještě vyhazovat miliardy do Turecka podporujícího islámský terorismus a masovou invazi muslimů do Evropy. Vedení EU zaplatí Turecku za to, že si bude moci dovézt dalších 400 000, tentokrát legálních takzvaných uprchlíků, oficiálně Syřanů, původem bůhví odkud a poslaných bůhvíkým. Kdyby tyto peníze místo embarga proti Sýrii už dávno věnovala na pomoc jejím obyvatelům na místě, mohlo by být možná už po válce. Jenže utrpení civilistů v Sýrii přece vedení EU dlouhodobě nezajímalo. Hlavní bylo plnit zadání z Washingtonu, tedy podpořit Turecko a jeho teroristy v boji proti legálně zvolenému prezidentu Asadovi, vyhnat Rusko z jediné jejich zahraniční základny a obnovit islámskou osmanskou říši jako spojence USA proti Rusku, Blízkému východu i Evropě. Situace využili teroristé z ISIL, takže USA se svými evropskými poskoky nestačí vyjeveně koukat, že jim zase něco nevyšlo podle předpokladů geniálních poradců z Bílého domu. Docela věřím tomu, že turečtí vyděrači zastaví naloďování ilegálů do Evropy. Ale až poté, co se nalodí poslední z nich. Další se budou posílat mimo turecké území. Jásot pana Prouzy mne neudivuje. To, že díky současné vládě vedené premiérem za ČSSD radostně přijmeme nějaké muslimy podle diktátu z Bruselu a Washingtonu, je velmi pravděpodobné. Odpor převážné většiny občanů ještě vzroste, protože důchodci dostanou 40 korun, zatímco do takzvaného uprchlíka se bude muset investovat několikanásobek toho, co do českého nezaměstnaného. Podpora vládních i nevládních stran podporujících islamizaci déle poklesne bez ohledu na jásot zubícího se premiéra Sobotky, který nám při jejich příjezdu bude říkat: „vidíte, hlupáci, nejsou to žádní teroristi.“ Totéž říkali francouzští politici v době příchodu první vlny muslimských migrantů ze severní Afriky. Preference ČSSD se dále propadnou, o dalších stranách si nelze dělat iluze.

Lze předpokládat, že Babiš využije situaci a včas shodí vládu. Dříve, než se výrazněji projeví i pokles jeho preferencí. Následně přetáhne část voličů a členské základny především pravicových stran a stane se proamerickým pravicovým politickým hegemonem dříve, než dostatečné množství občanů pochopí geniální podvod zvaný ANO. Zde mohou sehrát důležitou roli pouze vlastenecké strany, pokud jich ovšem s americkou podporou nevznikne padesát, aby se ve volbách navzájem vyrušily.

I český tisk už píše, že Angela Merkelová se dostává do značných problémů díky svému postoji k uprchlické krizi. Myslíte, že svou „přijímací“ linii nakonec udrží? A propos, pokud jde o zmíněnou skupinu zemí ochotných dobrovolně přijímat, tak my do ní samozřejmě nepatříme. Jaký ze zvažovaných trestů nás dle vás stihne? Vyloučení ze Schengenu? Zastavení části dotací?

Paní Merkelová dělá vše pro splnění amerického politického úkolu islamizace a rozvratu Evropy. Bezdětná ženština nejistého původu s podezřelou minulostí se opravdu snaží. Z hlediska jejího hodnocení jsem slyšel zajímavý názor. Svého postavení údajně nejsilnější ženy světa dosáhla maximální politickou kluzkostí. Na jedné straně dokázala vklouznout, kam bylo třeba, a na druhé straně uklouzla jakémukoli pokusu ji uchopit. Vytvoření skupiny proislámských států evropských nepostrádá při bližším pohledu značnou dávku komičnosti. Sešly se země, které si svojí dlouhodobou hloupou či sebevražednou politikou natáhly na své území extrémní počty nekontrolovatelných a všestranně nekompatibilních muslimů jako ekonomickou zátěž a bezpečnostní riziko. Ani nejnadšenější hlasatelé mírumilovnosti islámu nemohou popřít, že veškeré velké teroristické útoky v Evropě v posledních dekádách spáchali přistěhovalí muslimové; s výjimkou Breivika, který ovšem také reagoval na ohrožení islamizací.

Dnes se jednostranně islámsky multikulturní politici dostávají do situace, kdy je ve volbách vymetou od přetékajících koryt jejich vlastní voliči. Tyto státy chtějí přerozdělovat takzvané syrské uprchlíky, většinou nikoli uprchlíky a většinou nikoli syrského původu. Vzhledem k tomu, že se jim nedaří je nacpat do zemí východní Evropy, jejíž reprezentanti je na rozdíl od paní Merkelové nikam nezvali, budou si je pravděpodobně přerozdělovat následujícím systémem. Ty dáš dva Syřany z Afghánistánu a jí ti dám dva Syřany ze Súdánu. Každopádně se bude přerozdělovat a vytvoří práce pro úředníky a parazity s neziskovek, nic víc. Se sancemi to nebude tak žhavé. Německo se už dost ničí sankcemi proti Rusku. Kdo by pracoval na tamní životní úroveň, když ne otroci z východní Evropy? A pokud bychom přestali platit do unijní pokladny, mohli bychom se klidně obejít i bez tamních dotací, které se stejně rozkrádají, nebo využívají na podivuhodné projekty typu cyklostezky v ceně dálnice nebo výsadby stromů v suchém létě.

Putin a Erdogan se začali hádat na téma „podporuje Turecko Islámský stát tolerancí vývozu ropy, či ne?“ Jakým věrohodným důkazům o spolupráci Turecka a Daeše jste schopen se ctí analytika věřit?

Snímky konvojů s kradenou ropou, které směřují do Turecka, jsou dokladem podílu vedení této země na podpoře islámského státu. Na loupeži se podílí i další země, ale jen malými podíly. Podle iráckého experta jen v prostoru Erbílu a Mosulu obhospodařuje ISIL aktuálně 18 nových ropných vrtů. Určitě by je tato organizace nezřizovala bez odbytu. Většina kradené ropy mizí pod cenou v Turecku a odtud na mezinárodní trhy za dumpingové ceny. Můžeme mluvit o turecké krvavé ropě, která připomíná africké krvavé diamanty využívané k financování tamních teroristů. Turecká politická reprezentace dlouhodobě podporuje územní expanzi do Iráku a do Sýrie pomocí turkických menšin na jejich území. Ty tvoří pátou kolonu stejně jako kdysi zfašizovaní sudetští Němci u nás. Konečným cílem je vzkříšení osmanské říše, snu tureckých islámských nacionalistů. To vše s podporou USA, které mají Turecko jako účelového spojence pro válku s Ruskem. Jinou hodnotu Turecko v rámci amerického NATO nemá. Pro Evropu bylo Turecko historicky vždy nepřítelem a hrozbou.

Do bojových operací v Sýrii se míní zapojit Británie i Německo. Bašár Asad si pochvaluje, že jeho vojska postupují. Čili, kdo má nyní na bojišti navrch a mají víc důvodů k radosti Rusové, nebo USA?

Proti ISIL a dalším islámským teroristům bojuje v Sýrii Rusko a vojáci prezidenta Asada. Po druhém islámském teroristickém útoku v Paříži se přidala Francie. Prezident Hollande, který dlouhodobě islamizaci Francie podporoval a zvítězil ve volbách především hlasy nezaslouženě naturalizovaných imigrantů se snaží zachránit pro socialisty, co se dá. Turecko údajně proti ISIL bojuje, ale ve skutečnosti podporuje islámské teroristy v Sýrii a Iráku, tedy nejen ISIL. USA hrají velkou komedii. Bombardují teroristy poté, co je včas varovali. Jejich cílem je především podpora Turecka, což znamená i podporu ISIL. Dokladem jsou velké počty americké výzbroje, především protitankových střel. Důvodem je zničení Sýrie jako spojence Ruska, podpora Turecka a ovládnutí dalších ropných zdrojů. USA se budou rovněž snažit zamezit vzniku mezinárodní a opravdu efektivní koalice schopné zničit ISIL a další islámské teroristické organizace. Aktuálně je evidentní, že ruský boj proti islámskému terorismu nese plody, což nevyvolává v USA velké nadšení. Snaží se aspoň soustředit boj pouze na ISIL a zachránit ostatní islámské teroristy, svoje spojence.

Minule jsme kriticky hovořili o skupině Českolovenští vojáci v záloze, do které se dle vašeho úsudku infiltrovaly extremistické elementy, které ji diskreditují. Co k věci říci s odstupem jednoho týdne? Jde o vlastence loajální naší zemi, nebo o nebezpečné extremisty, jak tvrdí poradce NGŠ AČR Cimburek?

Vlastenecká iniciativa ČS vojáci v záloze je ilustrativním příkladem situace, kdy dobrý nápad a přínosná iniciativa se dostane pod vedení diletantů, kteří ji vedou do pekla. Prvním problémem bylo uvedené diletantské vedení, jež se snažilo vytvořit vojensky organizovanou sílu mimo právní systém. Dokonce ji ani nezaregistrovalo v souladu s platnými zákony. Dále se s vědomím vedení dostaly do iniciativy osoby, které se názorově pohybují na hraně zákona, nebo jsou pod dohledem bezpečnostních složek státní správy. Jejich cílem bylo iniciativu přetvořit v politický subjekt sloužící k prosazování zájmů nějaké politické strany. Nelze vyloučit, že dnes již bývalý velitel měl i jakési vlastní politické ambice, ovšem dosti nepromyšlené. To vše logicky přivábilo pozornost politiků a médií. Demokratičtí politici nemají z ničeho větší strach než z myslícího a organizovaného občana, natož organizovaného a vycvičeného vojensky. Taková vlastenecká organizace je v přímém rozporu s otrokářským ideálem atomizované společnosti, rozdrobené na jednotlivé voliče, nejlépe neomezeně svobodné, sociálně omezené arogantní sobce bez zodpovědnosti, vztahu ke společnosti, vlasti, národu a rodině, proto dobře kontrolovatelné a ovladatelné pomocí médií, především televize a Facebooku (i jiných sociálních –spíše asociálních – sítí). Proto se ČS vojáci v záloze stali cílem pomlouvačného a nepravdivého mediálního útoku především ze strany ČT. Byli záměrně vykresleni jako banda vypitých extremistických primitivů nebezpečných pro slušného občana. I to je dokladem neschopnosti vedení záložáků, jež něco takového nepředpokládalo, nepřipravilo se na takovou možnost a nebylo schopno ani reagovat. V současné době se připravují v rámci iniciativy ČS vojáci v záloze zásadní změny, které umožnila rezignace pana Obrtela na pozici velitele a vyloučení hlavního reprezentanta extremismu, který byl jeho pravou rukou. Iniciativu řídí aktuálně rada velitelů jednotek, která se zaměřila na urychlené odstranění veškerých problémů z hlediska jak zákonů, tak i dalšího pozitivního zaměření činnosti.

U pana Cimburka se nelze divit, že napadá vlasteneckou iniciativu ČS vojáci v záloze. Vždy je třeba si uvědomit, kdo a jaký sleduje prospěch. Iniciativa ČS vojáci v záloze představuje konkurenci aktivní záloze podřízené Armádě ČR (AČR). Pan Cimburek získal dobře placené místo poradce náčelníka Generálního štábu pro aktivní zálohu. Ta byla po léta trpěnou a odstrkovanou iniciativou tvořenou nadšenci, kteří mají zájem bránit vlast. Mnozí obětovali vlastní výdělek a nakupovali si vybavení, aby vůbec mohli cvičit a účastnit se akcí na veřejnosti. Na druhé straně se již vlastně nejedná o záložníky, protože stále více z nich nikdy nebylo ani na vojně. Nějaké dva týdny cvičení za rok nemohou systémovou vojenskou službu nahradit. To bychom mohli podle potrhlých představ „odborníků“ kolem bývalého ministra Vondry povolat do zbraně i víkendové bojovníky střílející po sobě plastovými kuličkami. Mnozí jsou vybavení lépe než aktivní záloha. Armádní aktivní zálohy jsou navíc vytvořeny systémem každý pes jiná ves, neboť jedna rota je mechanizovaná, druhá tanková, třetí strážní, čtvrtá vojenské policie a samostatnou zpravodajskou jednotku jednoho muže tvoří režisér Václav Marhoul. Režisér známý svými zuřivě proamerickými „vlasteneckými“ postoji to dotáhl až na regulérního majora v záloze, přestože vlastně nikdy nebyl na vojně. Přesto se považuje (stejně jako mnozí záložní důstojníci poručíkem Dubem počínaje) za vojenského experta a ukájí svoje militární ambice proháněním se v historické nebo současné vojenské uniformě, nejčastěji po Praze nebo Plzni. V předlistopadovém období sloužil pouze rok v armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, což byla součást hlavní politické správy bývalé ČSLA. Tam spolu s jinými synky protekčních nomenklaturních kádrů, například s dnešním ministrem Stropnickým, přesvědčoval vojáky o potřebě uvědomělé vojenské kázně pod vedením dělnické třídy a její avantgardy, komunistické strany, o potřebě třídního boje proti americkým imperialistům a lásky k SSSR, kde zítra znamená již včera. Takoví důstojníci působí ve vedení armádní aktivní zálohy pana Cimburka.