Nejmladší radní v České republice se začal občansky angažovat už v 15 letech. „Na malém městě platí, že co si člověk neudělá, to nemá. Když chcete jít za kulturou, musíte si ji udělat sami. Začali jsme s kamarády pořádat přednášky, diskuze, besedy na různá témata,“ prozradil v liberecké knihovně, kam v pondělí odpoledne zavítal na pozvání místního Parlamentu mladých. Sál zcela zaplnili v drtivé většině středoškoláci, pro které byl Feriho pořad určen. Evidentně ho vedla snaha přivést mladé lidi k zájmu o politiku.

Radním a zastupitelem je Dominik Feri v severočeských Teplicích od svých osmnácti let. „Pokud jste v posledních dvou letech něco slyšeli o Teplicích, tak se vsadím, že to bylo něco o islámu či muslimech,“ konstatoval. „Je to krásné lázeňské padesátitisícové město, kam dvacet třicet let jezdí do lázní dost hostů zejména z Kuvajtu. V mediálním diskurzu to bylo vykráceno na ‚Teplice, islám, kolonizace‘. Což není pravda,“ domnívá se. „Když tam přijdete třeba na diskotéku, potkáte mladé muslimské kluky. V jedné ruce mají Red Bulla, v druhé vodku. Když se ho zeptáte, hele Abdulle, ale v Koránu přece nic o vodce není, naopak bys ji neměl pít, většinou vám odpoví ‚Alláh sem nevidí‘. Jezdí sem za účelem rekreace a zábavy a svým způsobem sem od své víry utíkají, než aby ji vzývali,“ objasnil. Jak však přiznal, části Tepličanů začali vadit. „Jejich jiná nátura, a to že dělají bordel. Ale ne nepoměrný tomu, že jde o turistické místo,“ uvedl. „A rozhodli se, když nenašli žádný právní instrument, jak se jich zbavit, že začnou venčit psy v parku, kde se muslimští lázeňští hosté hodně pohybují a jichž se oni hodně bojí. A udělali si takovéto logo,“ předvedl na plátně. „Ale nedošlo jim, že ten pes na něm nečurá na mešitu, ale na logo Islám v ČR nechceme,“ řekl za smíchu přítomných.

Jak Feri upozornil, je v politice mladých lidí málo. A není přitom podle něj těžké, aby se na komunální úrovni prosadili. „Mladí lidé navíc mají tendenci volit spíše mladé lidi. Někoho, kdo je dokáže oslovit,“ konstatoval. Vypočítal také, kolik je potřeba hlasů na zvolení při komunálních volbách při průměrné účasti. U sedmdesátitisícového města mu to vyšlo na 850 hlasů potřebných k získání pěti procent. „To jsou lidi tady v sále, kamarádi kamarádů, širší rodina,“ vypočítal. Poté mladým lidem vysvětloval, co je zastupitelstvo, jak funguje městská rada, a jal se rozebírat i sociální sítě. Dotkl se přitom i Twitteru. „Na něm je dost specifické prostředí. V Česku tam moc lidí není, tak tři sta tisíc lidí. Ale mezi nimi i hodně novinářů. Zajišťují stálost tohoto prostředí a jeho legitimitu. Díky tomu, že tam jsou, se tu málokdy rozšíří nějaký hoax. A když, tak ho novináři označí, vyvrátí a zabrání jeho šíření. To je hodně efektivní. Pokud chcete objektivní informace, doporučuji Twitter,“ radil.

Povšiml si, že řada českých politiků je aktivnějších na Twitteru než na Facebooku. Proč? „Je to relikt devadesátek. Když jste byl v té době politik, potřeboval jste pozornost novinářů, aby o vás psali. Dělají to i dnes. Píšou na Twitteru, aby si toho novináři všimli a nějakou citaci přebrali do svého článku,“ konstatoval. Naprosto vědom důležitosti Twitteru si je podle Feriho současný americký prezident. „Donald Trump vykonává svoji zahraniční politiku striktně na Twitteru. Je to asi náznak toho, jak bude vypadat politika i u nás, tyto trendy jdou i k nám,“ vypozoroval. „Donald Trump je příklad toho, že jako politik ‚nové generace‘ nepotřebuje novináře. Padá tento tradiční koncept, kdy novinář tahá z politika názory, aby měl o čem psát, a politik mu je říká, aby byl slyšet. Teď už politik může napsat svůj názor na Twitter či Facebook. V Americe se to děje,“ uvedl s tím, že Donald Trump do pomyslného novinářského ringu nevlezl a obešel ho tím, že sedl k počítači a napsal status. „To je zajímavý jev. V tu chvíli už můžete říkat, že novináři jsou prolhaní. Můžete je nepozvat na tiskovku. Nebo říci, že žádná tiskovka ani nebude. Protože máte sociální sítě,“ objasnil.

Sládek je hipster mezi rasisty

Na plátně promítl Miroslava Sládka: „Víte, kdo to je?“ Asi dva hlasy nesměle špitnou, že vědí, o koho jde. Feri vysvětluje, že Sládek vedl republikány a v roce 1992 měl šest procent hlasů při volbách do České národní rady a o čtyři roky později osm procent při volbách do Poslanecké sněmovny. „Proslul velmi ostrými výroky na adresu romské populace. Po roce 1996 jeho sláva šla do kytek a z politiky zmizel. Ale v minulém roce při krajských volbách se pokusil o comeback. Ale neuspěl. Přičítám to tomu, že Miroslav Sládek je takový hipster mezi rasisty. Byl rasista v době, ještě než to bylo cool. Když se vrátil, zjistil, že tu má konkurenci v podobě Konvičky, Okamury a dalších, a to prostě není schopen překonat,“ domnívá se.

„A víte, kdo jsou tito dva pánové? A vy starší, prosím, pomlčte,“ dává mladým lidem další otázku a promítá na plátně vedoucí představitele Unie svobody Jana Rumla a Ivana Pilipa. Nepřihlásí se nikdo. Feriho to nepřekvapuje. Vysvětluje, co jsou oba pánové zač, a dává si krátký exkurz o politických devadesátých letech a popisuje i opoziční smlouvu, která nastala v letech 1998 až 2002. „Tato doba je hodnocena jako nedobrá. Došlo k rozparcelování republiky. Politici a lidi na ně napojení byli v kontrolních i hospodářských funkcích. Podívejte se na dokument Nerušit, vládneme,“ doporučil přítomným.

Následně opět promítne obrázek a zeptá se, znáte je? Na něm jsou čtyři spoře oděné mladé ženy. Z přítomných mladých lidí je nepoznává vůbec nikdo. Je to přitom předvolební billboard Věcí veřejných. Je na něm mimo jiné Kateřina Klasnová či Karolína Peake. „Je to zvláštní, že si je nepamatujeme. Tyto volby byly v roce 2010 a vláda Petra Nečase padla v roce 2013, tedy před čtyřmi lety. Dnes už si na ně nevzpomínáme. Značí to i to, že velmi rychle zapomínáme,“ konstatoval Feri.