Do pozice ne nepodobné situaci jednoho proti všem se dostal pražský primátor Bohuslav Svoboda, když na úterním zastupitelském klubu ODS utrpěl těžkou porážku. Na jeho stranu se v pohledu na řešení situace v Dopravním podniku přidali pouze čtyři z osmnácti přítomných. A podobný debakl utržili i jeho stoupenci v TOP 09, když o den dříve hlasovala jen pětice včetně Zdeňka Tůmy proti krokům dozorčí rady Dopravního podniku, které zahrnovaly i odvolání Vladimíra Liche z postu generálního ředitele.

Situace je o to pikantnější, že Bohuslav Svoboda se do čela města a poté i ODS dostal jako symbol očisty Prahy od dosavadních praktik jejího vedení a také TOP 09, s níž uzavřel v listopadu minulého roku koalici, byla vnímána jako zastánkyně nových pořádků a mnohým Pražanům stála po volbách 2010 za to, aby za ni demonstrovali i přímo na magistrátu.

V politice nejsou kvůli programu, ale aby si polepšili

„Je pravda, že primátora Svobodu lidé opouštějí, protože zřejmě ta sestava zastupitelů, která tam je, je slabá a zvyklá se přiklánět vždy tam, kde cítí větší sílu. V okamžiku, kdy mají pocit, že primátor bude oslabovat, tak jdou za těmi, kteří mají větší naději v dalším kole vyhrát, protože od toho očekávají nějaké benefity,“ říká pro ParlamentníListy.cz politický komentátor Karel Hvížďala.

Podle něj to nejsou lidé, kteří by šli za nějakým programem, nějakými cíli, ale do politiky šli kvůli tomu, aby si polepšili. „Proto se chovají tímto způsobem. To je pach české politiky, že do ní vstupují lidé, kteří by se v občanském životě nemohli živit tak dobře jako politikou,“ domnívá se Karel Hvížďala, že pro část z nich je prvořadá možnost podílet se na nějakých obchodních aktivitách a kulantně řečeno i benefitech.

Sebeideálnější představy při střetu s reálnou politikou neobstojí

Bohuslava Svobodu si pražská ODS před dvěma roky vybrala jako kandidáta na primátora kvůli jeho renomé, Pražané od něj čekali když ne zázraky, tak alespoň jiný styl vedení města než panoval za jeho předchůdce. „V reálné politice musí politik vždy dělat kompromisy. Nemůže být proti všem,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Karel Hvížďala.

Politik nevystačí se sebeideálnějšími představami, ale vždy musí hrát šachovými figurami, které jsou na šachovnici. „Musí kalkulovat tak, aby nedostal mat už po prvních třech tazích. Každá interpretace, která to zjednodušuje jenom na dobro a zlo, je matoucí, protože jde o spleť vztahů, zájmů, které musí politik, který je ve hře, nějak respektovat. To je třeba mít vždy na paměti,“ upozorňuje politický komentátor na vlivy, kterým musí nejen primátor čelit.

I Bém si mohl myslet, že to bude jinak. Než se stal poslušnou loutkou

Nejspíš i jeho předchůdce Pavel Bém si zpočátku myslel, že všechno bude dělat jinak. „Ale oni si ho postupně různí Janouškové zavazovali všelijakými úslužnostmi, až si z něj nakonec udělali poslušnou loutku. Obstát v takové roli je velice nesnadné a vidíme to i na jiných politicích, že se dostávají do situací, které jsou třeba pro nás zvenku těžko pochopitelné, ale jsou důsledkem právě těch vnitřních vztahových sil, které je někam posouvají, a oni si nemohou dovolit to úplně nerespektovat,“ vysvětluje Karel Hvížďala, v zajetí čeho bývají politici při svém rozhodování.