„Chtělo by se mi říct, že především to, jak vyhuboval pan Kalousek předsedu vlády, když se rozhodl podat demisi. Potom také to, jak se pan Sobotka pokorně uklonil a hned nadvakrát změnil své názory (pokud je má) a postoje (které dával na odiv). A také mne zaujal triumfalismus všech účastníků nedělních Otázek Václava Moravce, dokonce i za poníženého přikyvování předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, opět panu Kalouskovi, který ty Otázky vlastně řídil. Přesto mne ale nejvíc zaujala rozhodnost předsedy Senátu PČR pana Milana Štěcha, který nám sdělil, že prezident Miloš Zeman je starý a sklerotický a že by měl Senát zahájit ústavní kroky k omezení, nebo dokonce zbavení jej úřadu. O den později sice svá slova ustrašeně v ČT zmírnil, ale zpět je v plném rozsahu nevzal. Ještě že víme, že za tímto dlouholetým odborářem mnoho odborářů nestojí a že tento normalizační komunista (podle jeho CV na Wikipedii byl členem KSČ v letech 1979–1989) asi sní o tom, že by Zemana jako druhý nejvyšší ústavní činitel mohl nahradit. Nemyslím si, že by mu to někdo z dnes zmatených v ČSSD slíbil, ale také se mohu mýlit.“

Těmito slovy zhodnotil vývoj událostí politolog Zdeněk Zbořil. Učinil tak v pondělí, kdy se ParlamentníListy.cz rozhodly porovnat síly na Facebooku. Přeci jen neexistuje silnější a rovnocennější platforma, která ukáže vzájemnou váhu politiků.

První je tu premiér Bohuslav Sobotka. Ten svůj profil na Facebooku pojímá dlouhodobě jako agitku sociální demokracie. K vidění je tak minimum jeho vlastních komentářů. Sobotka si libuje především ve formálním přístupu k věci. Jeho „fanoušci“ tak často čelí záznamům tiskových konferencí, odkazům na různé stránky, kde premiér vystoupil či hovořil. Podobné „posty“ nemají širší dopad. Jenomže co nastane ve chvíli, kdy se i premiér rozjede a popustí uzdu svým myšlenkovým pochodům? Řekněme, že se jedná o zázrak. Pakliže je průměrný počet palců u příspěvků Bohuslava Sobotky kolem stovky, tento se zcela vymyká. Pochází ze 4. května a získal téměř sedm tisíc „like“, což je u předsedy ČSSD jistojistě rekord. A stačilo málo: hovořit jako člověk.

„Dobrý večer, opravdu moc děkuju za všechnu podporu, které se mi v posledních dnech dostává tady na FB i jinak (mám esemeskami úplně zahlcený mobil). Vidíte sami, že to není jednoduché, zejména dnes to chtělo na Hradě opravdu pevné nervy a velké sebeovládání. Chci vás ujistit, že mým cílem je udržet Česko jako slušný, stabilní a demokratický stát, kde se ctí Ústava a zákony, kde funguje politická kultura a kde se lidi nemusí krčit před prolhanými oligarchy. Takže zítra znovu do bitvy. Dobrou noc.“

Bohužel pro něj v tomto duchu Sobotka nepokračoval a znovu následovaly velmi nudné odkazy: rozhovor v Blesku, pasáž z Otázek Václava Moravce anebo povinná gratulace. „Z vítězství Emmanuela Macrona mám radost, i pro Česko je to dobrá zpráva. Francouzští voliči dali jasně najevo, že odmítají nacionalismus, populismus a izolaci své země.“ Zmíněné příspěvky už neupoutaly. Sobotkův facebook se navíc pohybuje těsně nad hranicí 15 tisíc fanoušků, což ho řadí spíše mezi průměr, až podprůměr.