Rozum proti kovidové panice. Knihu pod tímto názvem vydává v týdnu Institut Václava Klause coby soubor textů zhruba dvaceti autorů. Jedním z nich je Pavel Bém, exprimátor Prahy a lékař psychiatr. Publikace bude představena tento týden, dle našeho zjištění symboliky v den výročí ‚Vítězného února‘, tedy dne komunistického puče v Československu 25. února.

Redakce PL přináší ukázku z nové knihy v podobě příspěvku jednoho ze spoluautorů.  Koronavirus je uměle vytvořený virus s fatálními celosvětovými ekonomickými následky. Tak to vidí právě Pavel Bém. Média a sociální sítě podle něho byly zneužity k vytvoření globální virální paniky a následné psychózy, která paralyzovala celý svět. Díky tomu prý dochází k vytvoření postmoderních diktatur. „Zločin obřích rozměrů,“ uvádí Bém.

Ten ve svém příspěvku současnou krizi nahlíží z hlediska svého původního povolání – psychiatrie. Napovídá to i samotný název jeho kapitoly „Covid-19: Virální psychóza paralyzující postmoderní svět“.

Pavel Bém je přesvědčen, že v souvislosti s dopadem ‚covidových opatření‘ na život nás všech a výkonem moci vůči občanům, je adekvátní užití termínu diktatura, neboť jsme prý odevzdali moc do rukou expertům, epidemiologům a jiným nikým nevoleným strukturám, která de facto určuje, jakým směrem se bude náš život ubírat. Tyto diktatury si podle něho získaly generální pardon k libovolným politickým krokům omezujícím v principu téměř cokoliv.

„Je užitečné si uvědomit, že v historii přicházeli občané o svoje svobody také v mezích platných ústav, rozhodováním zákonodárných sborů či na základě nemravné a perverzní politické propagandy prostřednictvím ‚svobodných‘ voleb. Stačí v evropském kontextu připomenout nástup fašismu či komunismu. Předem odmítám případnou kritiku této metafory jako srovnání nepřiléhavé či dokonce nemravné. Je mravné i přiléhavé. Téměř bez mrknutí oka jsme odevzdali na oltář strachu a moci právo shromažďovací, právo volného pohybu a pobytu, právo svobodně se sdružovat, právo svobodně a odpovědně pečovat o své vlastní zdraví, právo na zdravé sociální kontakty i společenský život, dokonce částečně i ‚právo‘ pracovat proto, aby z našich daní mohl existovat stát a fungovat státní instituce. Prostřednictvím informační cenzury bylo omezeno právo na informace a prostřednictvím sociální stigmatizace byla omezena svoboda projevu – s kritikou jsou připraveni vystoupit obvykle pouze ti odvážnější. Umlčet kritiky a cenzurovat informace bylo a je snahou všech totalitních režimů,“ uvádí Bém v nové publikaci IVK.

Vysoká smrtnost? Ale kdepak...

Lékař a exprimátor dále míní, že hlavní argument pro drastická omezující opatření, tedy údajně vysoká smrtnost covidu, nemůže obstát. Nezpochybňuje přitom, že virus je pro část populace mimořádně nebezpečný. „Přesto, u naprosté většiny infikovaných, nezpůsobí žádné či způsobí pouze velmi malé klinické příznaky. Jeho ‚smrtnost‘ je stále, a ještě dlouho bude předmětem odborných polemik, je nicméně zřejmé, že původní hrozby hovořící o jednotkách až desítkách procent mrtvých z těch, co se virem nakazí a které byly hnacím motorem pro ‚virální paniku‘, jsou grandiózní mystifikací a dezinformací,“ soudí Pavel Bém.

Z dostupných dat je podle něho zřejmé, že smrtnost viru se pohybuje mezi 0,3–0,5 procenta. „Jaký můžeme udělat předběžný závěr? 99,5–99,7 % lidí, co přijdou do kontaktu s virem SARS-CoV-2, přežije, ve statisticky významné většině případů bez jakýchkoliv následků. Toto není konstatování tzv. ‚popírače‘ či systémového oportunisty, ale je to konstatování, které se opírá o reálná fakta. ‚Normální‘ populaci tedy plošnými opatřeními chránit nemusíme. Pokud se to u nás či ve světě děje, pak se jedná o organizované násilí, které se neopírá o fakta a vědecká data. Koho naopak chránit musíme, jsou ohrožené, rizikové skupiny obyvatel, kde agresivita viru je vysoká a pravděpodobnost fatálních komplikací nezpochybnitelná,“ konstatuje.