Hned v úvodu Klára Samková upozorňuje, že se v souvislosti s nedávným rozsudkem bratislavského soudu, který určil, že Andrej Babiš nebyl vědomým spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti, vyrojila řada článků, jak to vlastně s tím estébáctvím bylo. Dle jejího názoru se nejblíže trefili Tomáš Pergler a Jan Hrbáček, když v posledním červnovém čísle časopisu Euro zveřejnili článek s názvem Spor Babiš vyhrál, ale estébáci mu jsou stále nablízku. Autoři analyzovali situaci a ptají se, proč Andrej Babiš dosazuje na klíčové pozice Agrofertu lidi, kteří byli s minulým režimem a StB jednoznačně spojeni. Po stejných kádrech sáhl i při budování svého hnutí ANO. Nejviditelnější je to na osobě předsedkyně pražské regionální organizace Radmile Kleslové. Ta se údajně krátce před sametovou revolucí školila na tajnou špionáž v zahraničí.

Babiš si stáhl staré kádry nejdříve do byznysu, a později do politiky

„Nepochybuji, že takovýchto lidí spjatých přímo s komunistickým režimem je v řadách Andreje Babiše nepoměrně více. Ostatně jedním z dalších je i lídr eurokandidátky hnutí ANO a nynější europoslanec Pavel Telička. Z veškerého konání Andreje Babiše je zřejmé, že si staré kádry stáhl k sobě do byznysu a posléze je nasadil do politiky. Zapomeňte na to, že by se v osmdesátých letech někdo zajímal o ideologii. Stranická struktura tehdy vytvořila především ekonomickou síť vztahů, do níž byli inkorporováni i vedoucí pracovníci státních podniků,“ připomíná Samková.

Na určitá místa se dle jejího tvrzení bez stranické průkazky prostě nebylo možné dostat. V podnicích zahraničního obchodu bylo naprosto nemyslitelné, aby vyjíždějící pracovníci nereportovali StB. Byla to součást jejich práce. Na tato místa se dostávaly již jen osvědčené kádry pevně zakotvené v sociální síti dalších soudružských kádrů. S nimi byli svázáni ekonomickými pouty dvojího druhu. Jednak soudruzi pracovali pro podniky, které je do zahraničí vyslaly, ale dále si k tomu přimotali různé soukromé kšefty. Tyto dvě sféry byly tak propleteny, že je nebylo možno oddělit.

Pouze Lux odhalil podstatu velké privatizace

„Úhelným podkladem pro obnovený rozkvět předlistopadových ekonomicko - stranických kádrů byla tak zvaná velká privatizace, jejíž pravou podstatu odhalil pouze Josef Lux,“ upozorňuje advokátka. Při projednávání Zákona o převodu majetku státu na jiné osoby, tzn. o takzvané Velké privatizaci, v rozpravě Lux řekl: „Stát a jeho představitelé nemohou ani rozdávat, ani prodávat něco, co jim nepatří a nikdy nepatřilo. Rozdávání či prodávání kupónů obyvatelstvu vede k atomizaci a rozmělnění vlastnictví mezi co největší množství subjektů, a tak k maximálně socialistické anonymitě rozhodovacích a zodpovědných funkcí. Majetek přechází do rukou papírových držitelů, kteří nenesou riziko ani rozhodovací odpovědnost. Tím se otevírá cesta pro přímou kontrolu podniků státem či skupinou státem zvolených na základě získání kontrolního balíku akcií. Jednotlivý občan tedy nemá žádná práva ani pravomoci než právo na dražbu kupónů.“ Při tzv. velké privatizaci šlo podle Samkové o naturální politické rozdělení statků, z něhož profitovaly skupiny zvolené státem a spekulační firmy založené těmi, kdo byli v obraze, což byla stranická ekonomická elita.