Prezident Miloš Zeman se v posledních týdnech dostal kvůli několika svým krokům a vyjádřením pod palbu kritiky ze strany médií, ale i části veřejnosti a také některých politiků. „Vymezování vůči prezidentu Zemanovi začíná mít kampaňovitý, velmi promyšlený a systematicky organizovaný ráz. Je vidět, že jde o proces, který bude cílený na dlouhodobost a vytrvalost,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz politolog Jan Kubáček. Prezident se tak bude muset i nadále vyrovnávat s tlakem na svou osobu, jehož nejrazantnějším projevem je požadavek na jeho odstoupení z funkce.

Psycholog Petr Beroušek, jenž působí jako pedagog na Katedře personalistiky Vysoké školy ekonomické v Praze a na Akademii managementu a komunikace v Praze přednáší obecnou psychologii, se zamýšlí nad tím, jak se lze se soustavným tlakem vypořádávat. „Záleží pochopitelně na tom, co v člověku dominuje. Z psychologického hlediska říkám, že v každém z nás se snoubí komplex méněcennosti s jakýmsi protějškem, tedy komplexem namyšlenosti nebo důležitosti,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Beroušek.

Prezidentu Klausovi silně pomáhal komplex nadřazenosti

Kdo tenduje k méněcennosti, začne pod tlakem kolabovat a utíkat, ten s komplexem nadřazenosti dává najevo, že je lepší, jiný, že s davem nechce splynout, že chce být nějakým způsobem v opozici. „Velmi krásně to bylo vidět na bývalém prezidentu Václavu Klausovi. Jemu ten komplex nadřazenosti pomáhal velmi silně. Ale u každého je to trošku jinak. Když je někdo profesionální politik, tak je na tom podstatně lépe. Následky toho dlouhodobého tlaku na něm nemusí být tak patrné, protože už tak trošku, abych tak řekl, získal hroší kůži. Máme takové postavy, které se nám opakovaně zjevují a znovu a znovu se ucházejí o moc,“ upozorňuje psycholog.

Pod obrovský tlak veřejnosti i médií se svého času dostal rovněž někdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek. „Právě pana Paroubka jsem měl na mysli, když jsem zmiňoval ty, kteří se znovu a znovu zjevují, protože tu politiku mají trošku jako drogu. To jsou takové neurotické osobnosti, které vnímají politiku jako svou potřebu, soustředí se jen na ni, je to pro ně jakási prapodivná droga, kterou se uklidní a kterou si znovu vytváří pocit své důležitosti a významnosti. A to si myslím, že na pana Paroubka poměrně hodně sedí,“ konstatuje Petr Beroušek s tím, že je ale úplně odlišný typ než Miloš Zeman.

U Paroubka šlo v určité fázi o velké psychické trauma

Ten není s Jiřím Paroubkem z tohoto hlediska vůbec srovnatelný. Ani z hlediska chování, ani z hlediska prožívání situace. „Pro Paroubka to bylo opravdu v určité fázi velké psychické trauma, což se nedivím. Také to mělo brutálnější a prvoplánovější podobu, kdežto v případě Miloše Zemana vidíme jakousi organizovanou či odcizenou podobu. To zkušený politik rozpozná, dokáže si uvědomit, že to není úplně přesně to, co se teď reálně odehrává, a získat nad tím jakýsi nadhled, což v případě Jiřího Paroubka nebylo,“ upozorňuje odborník.

Prezidenta Miloše Zemana dostaly postupně pod tlak médií i veřejnosti výroky k událostem na Ukrajině, cesta do Číny, návrat soukromým letadlem, některá vyznamenání 28. října a především jeho vystoupení v Hovorech z Lán. „V kontextu všech těch obrovských tlaků, které na hlavu státu jsou, si Miloš Zeman vzhledem ke svým sedmdesátinám prostě řekl: ´Nemám co ztratit, budu tím, kým jsem.´ V určitých emocích, když potřebujete využít smysl pro humor a vtipnost, tak to někdy přeženete. V tom stresu jste trošku morálně oslaben, to znamená, že si tolik neberete servítky, takže prvoplánově zareagujete na něco vtipně, ovšem neadekvátně a nepřiměřeně,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Petr Beroušek.

Zeman nemá kolem sebe moc postav podporujících kult důstojnosti

Připomíná také, že není snadné udržet si klid v náročných situacích. „Obzvlášť když nemáte kolem sebe silnou oporu profesionálů, jako to měl Tomáš Garrigue Masaryk. Ten měl velice profesionálně dělanou image, na svou dobu špičkově. To Miloš Zeman v žádném případě nemá, moc významných postav, které by podporovaly ten kult důstojnosti, kolem něj není, takže on tak trošku zpustl. Nutno ale říci, že ve vztahu k běžné veřejnosti je, pokud jde o nepřímé setkávání, komunikaci na Facebooku nebo jinde na síti, relativně korigovaná, tam se excesy neobjevují,“ podotýká psycholog.