Volby mají určit podobu lokální politiky na následující dva roky. Poté se počítá s tím, že vstoupí v platnost dramaticky připravovaná decentralizace a na řadu přijdou nové volby pro nové uspořádání Ukrajiny jako unitárního, ale také decentralizovaného státu. Letošní volby se konaly rok po posledních parlamentních volbách a skoro dva roky od začátku Euromajdanu v listopadu 2013. Ten sliboval Ukrajincům lepší budoucnost, reformní úsilí (včetně nevyslovené „revoluce“ v oblasti politické kultury) a plné přeorientování země směrem na Západ – k EU a k hlavnímu ukrajinskému spojenci USA.

Politika bez občanů: účast pod 50 %

Na první pohled byla překvapivá volební účast  v letošních volbách, která dosáhla jen čísla 46,62 % oprávněných voličů. Odhady přitom počítaly s účastí kolem 74 %, i když asi 27 % z dotázaných si účastí nebylo zcela jistých a podle všeho nakonec opravdu nepřišlo k urnám. Tento výsledek pokořil i ten „janukovyčovský“ z roku 2010, kdy se k místním volbám dostavilo asi o dvě procenta více oprávněných voličů.

S ohledem k účasti ve volbách se projevují první regionální rozdíly: západní Ukrajina (Lvov, Ternopil, Volyně a Ivano-Frankovsk) měla vysokou volební účast, a to mezi 56 až 52 %. Hlavní město Kyjev nijak nezářilo s účastí mezi 42 až 44 % oprávněných voličů. Nejmenší volební účast – něco kolem 30 až 35 % byla na východě země (Doněck a Luhansk, kde ale nejde o kompletní počty oprávněných voličů kvůli válce). Nicméně malá účast byla také v Chersonské oblasti a v Nikolajevské oblastí (38–37 %). Neúčast voličů ani ne dva roky od „demokratické revoluce“, která měla z gruntu změnit Ukrajinu, není jistě dobrým signálem. Zdá se, že více než polovina ukrajinských voličů neprojevila zájem o účast na politickém procesu na místní úrovni.

Mariupolský a charkovský problém

Volby doprovázely některé incidenty, které ale oficiálně neměly narušit výsledky voleb. Z OBSE a také z Washingtonu zazněla spokojenost s provedením voleb. Nejzávažnější problém se týkal města Mariupole, kde se nakonec kvůli pokusům o machinace s volebními lístky, volby nekonaly a byly odloženy. Volby byly také odloženy kvůli problémům s jejich legální organizací v Krasnoarmejsku.

Příklad jihoukrajinské Mariupole není nezajímavý. Mariupol je monokulturní město, kde působí tři velké firmy ve vlastnictví oligarchy Rinata Achmatova. Achmatov patří mezi ty, kdo na Euromajdanu politicky a jinak prodělali. Pokus podnikového kandidáta (a ne jako dříve neutrální figury) kandidovat spolu s faktem, že volební lístky byly tištěny v tiskárně spojené s jedním z metalurgických závodů Achmatova, vzbudily protesty kvůli podezření z falšování voleb. To vedlo k jejich odkladu. Věrchovní rada musí nyní nalézt pohotovostní řešení, aby se volby mohly v Mariupoli uskutečnit znovu.

Vedle zpráv o některých bizarních situacích  či o nakupování hlasů , které nebyly v ukrajinských médiích ničím ojedinělým, vznikla podivná situace v Charkově, kde byly kandidáti z Opozičního bloku připuštěni jen k části volebního procesu (voleb do oblastního zastupitelstva), ale nemohli se účastnit například voleb starostů. Hrozí, že Opoziční blok dá takový postup k soudu.

Další regionalizace Ukrajiny?

Pro Ukrajinu byla vždycky typická regionální roztříštěnost, co se týče volební podpory politických subjektů. Ta vedla k politické polarizaci, do které se promítalo mimo jiné odlišné vidění vlastní ukrajinské státnosti (unitární Ukrajina s orientací na Západ a jedním státním jazykem versus federativní Ukrajina s orientací na Východ a ruštinou jako druhým státním jazykem).

Byla tu v podstatě přítomná po celou dobu značná regionalizace ukrajinské politiky s hlavními těžišti konfliktu mezi západem a východem země a ambivalentní pozicí středu a jihu (kromě Krymu). Byla tu oranžová Ukrajina a modrá Ukrajina. Porošenkova postmajdanovská vláda systematicky využívá donbaský konflikt k tomu, aby zemi stmelila dohromady pomocí patriotismu, ukrajinizace ve smyslu jazykovém i kulturním, hledání vnějších příčin ukrajinských problémů a s ním spojený obraz nepřítele v podobě Ruska.

V místních volbách je ale stále existující regionalizace ukrajinské politiky ještě více patrná. Podle všeho se Porošenkovým snahám o to učinit ze své prezidentské strany Blok Petra Porošenka–Solidarita skutečně celoukrajinskou politickou sílu daří jenom částečně. Podobně neúspěšné jsou pokusy anulovat vliv regionálních oligarchů na ukrajinskou politiku, a tím ji také demokratizovat. Naopak se zdá, že místní volby mohou podtrhnout rivalitu Kolomojskij versus Porošenko.

Regionální trojúhelník: Lvov–Dněpropetrovsk–Charkov

Na Ukrajině v rámci místních voleb vznikl trojúhelník regionálních politických stran na ose Lvov–Dněpropetrovsk–Charkov. První z nich je úspěšná strana lvovského starosty Andreje Sadového Svépomoc. Ta zasedá v současné vládě jako člen vládnoucí koalice a její hlavní zázemí je na západě země. Svépomoc podle neúplných výsledků voleb bodovala především na městské úrovni ve Lvově, kde Sadovyj obhájil snad už v prvním kole místo starosty města. Svépomoci pak konkuruje další regionální lídr – Jediné centrum–Zakarpatsko.

V Dněpropetrovsku vznikla politická strana Ukrop (Strana ukrajinských patriotů), za kterou stojí oligarcha Igor Kolomojskij. Jejím hlavním cílem je kontrolovat na místní úrovni právě oblast Kolomojského zájmů v Dněpropetrovské oblasti. Právě tady se čeká dramatické klání ve druhém kole mezi Borisem Filatovem z Ukropu a Alexandrem Vikulem kandidujícím za Opoziční blok. V prvním kole to vypadá, že měl o něco větší podporu Vikul. Dále se zdá, že Opoziční blok získal podporu kolem 30 % a Ukrop jen 25 % hlasů do dněpropetrovského městského zastupitelstva. Nepřekvapivě má BPP podporu jen něco kolem 6 %.

Konečně patří do trojúhelníku těchto tří regionálních sil charkovská strana Obrození, která byla volební platformou starosty Charkova Gennadije Kernese. Ten nejspíš svoji pozici v letošních volbách obhájí. Obrození je stranou, kam se uchýlila část regionálů (bývalých politiků janukovyčovské Strany regionů), ale která je spojená zájmově zase s oligarchou Kolomojským.

Oficiální výsledky ukrajinských voleb nejsou zatím známy a volební komise zatím sčítají volební lístky a postupně seznamují veřejnost s předběžnými výsledky. Co je zatím zřejmé podle nekompletních zpráv a odhadů, které se objevují v ukrajinských médiích?

Hlavní výsledky voleb podle odhadů

Pozice si udržela na místní úrovni nacionalistická strana Svoboda, která má především zázemí na západě Ukrajiny. Zdá se ale, že nabrala podporu také například v Kyjevě, kde jednoznačně dominuje Porošenkův Blok. Například ve Lvově získala  Svoboda podporu mezi 12 až 10 %. V Kyjevě (kde došlo ke zpoždění sčítání lístků) se spekulovalo o asi 10% podpoře.

Na druhou stranu Radikální strana O. Ljaška nemůže místní volby vidět jako svůj úspěch. Podle dosavadních informací pro ní byly tyto místní volby volebním propadákem. Pravý sektor se voleb neúčastnil.

Velký návrat Tymošenkové Vlasti se zřejmě konat nebude, i když strana si uchovala svoje místo na ukrajinské politické mapě ziskem zastupitelských míst. V případě velkých měst a strategického souboje (http://vesti-ukr.com/kiev/120815-rezultaty-vyborov-2015-kto-stal-mjerom-v-gorodah-ukrainy) o pozice jejich starostů se ale Vlasti nijak zvláště nedařilo.

Na pořadu dne asi nebude ani „velký revanš“ Opozičního bloku, který je přímým pokračovatelem Strany regionů. Tuto na východě a jihu zakotvenou stranu vývoj po Majdanu na Ukrajině v podstatě (ne, že by k tomu nebyly důvody) kriminalizoval. Dněpropetrovsk (a také Zaporoží) ale ukazuje, že Opoziční blok má stále svoje pozice na východě a částečně i jihu země. Nepřekvapivě to vypadá například ve Slavjansku a také v Lysičansku na jasné vítězství OB.

Prezidentská strana BPP je podle očekávání lídrem voleb. Dobré výsledky získala ve městech  vedle Kyjeva také v Kirovogradě, Ivano-Frankovsku, v Záporoží (kde má ale silného konkurenta z Opozičního bloku) a také v Oděse, Užhorodě, v Poltavě a Černigově. Pro prezidenta je klíčový Dněpropetrovsk, kde je pro něj nevýhodné vítězství Kolomojského (Filarov a Ukrop). Naopak neméně významný Charkov na východě země je pro BPP ztracený. Podpora BPP tak kopíruje do značné míry geografii „oranžové“ Ukrajiny (přejímá především voliče Vlasti a Udaru). Více ale řeknou kompletní výsledky a také druhé kolo voleb starostů plánované na 15. listopad.

Jako pikantní dodatek, který ale bohužel ilustruje míru reformního či dokonce „revolučního“ pokroku na Ukrajině je skutečnost, že v zakarpatském Mukačevu lze  očekávat suverénní vítězství kandidáta (62% podpora) na starostu Andreje Balogy, syna poslance a podnikatele Viktora Balogy. Ten je všeobecně považován za hlavního patrona tohoto regionu. Moc místní dynastie Balogů tak – zdá se – ani tyto volby nijak zvlášť neoslabily…