Francie se dnešním dnem stala po Rakousku a Švýcarsku již třetí jurisdikcí, kde Česká republika dosáhla ve sporu s Diag Human SE úplného a definitivního vítězství. O co jde?

Podobně jako například rakouský Nejvyšší soud dnes totiž francouzský Nejvyšší soud (Cour de cassation) vydal konečné rozhodnutí v soudním řízení, které ve Francii v roce 2011 zahájila proti České republice společnost Diag Human SE. Spor se totiž po opakovaném odvolání Diagu a tedy po vítězství České republiky u francouzských soudů všech instancí přesunul právě k soudu nejvyššímu. Ten ale jen potvrdil správnost předchozího rozhodnutí odvolacího soudu v Paříži ze dne 20. 11. 2012.

Navíc tento soud - podobně jako již dříve například rakouský Nejvyšší soud - dospěl k závěru, že rozhodčí nález ze dne 4. 8. 2008, kvůli němuž se společnost Diag Human ve Francii domáhala exekuce proti České republice, není vykonatelný.

Podle Nejvyššího soudu ve Francii byl v souladu se stanoviskem zastávaným Českou republikou uplatněn proti zmíněnému rozhodčímu nálezu opravný prostředek, na kterém se strany dohodly v rozhodčí smlouvě a v důsledku jehož uplatnění rozhodčí nález nenabyl povahy vykonatelného rozhodnutí. Tedy všechny francouzské soudy, včetně nyní soudu Nejvyššího, plně přejaly argumentaci České republiky a potvrdily, že Česká republika při podání žádosti o přezkum rozhodčího nálezu nepochybila, zmiňuje verdikt.

„Předpokládáme, že rozhodnutí francouzského soudu obratem využijeme v řízeních, která dosud probíhají v USA, Velké Británii a v Lucembursku,“ uvedl k verdiktu pro ParlamentníListy.cz ředitel právního odboru Ministerstva zdravotnictví David Kotris.

Arbitři řekli, že Diagu patří 8,9 miliardy korun...

Připomeňme, že zástupci Diag Human ve věci Konečného rozhodčího nálezu, kterým v roce 2008 arbitři přiřkli firmě 8,9 miliardy korun, tvrdí, že je tento nález pravomocný, neboť se prý proti němu odvolali lidé, kteří k tomu neměli pravomoc - v tomto případě ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Miloslav Vaněk. Protože se ale Diag svého požadavku vyplývajícího z nálezu nedomohl, obrátil se na zahraniční soudy s požadavkem exekuce majetku českého státu.

Diag se obrátil i na jiné soudy v zahraničí

Společnost zažalovala kromě Francie Českou republiku i u soudů ve Švýcarsku, v Rakousku, v Lucembursku, v USA a ve Velké Británii. Jenže Česku se soudní žádosti Diagu na exekuci podařilo téměř vždy zvrátit. Předloni v létě naopak sama firma stáhla návrh na exekuci ve Spojených státech. Uvedla však, že je stažení návrhu vedeno pouze snahou urychlit řízení, neboť jakýkoliv výrok evropského soudu o vykonatelnosti je údajně podle amerického zákona i mezinárodního práva okamžitě a automaticky vykonavatelný i ve Spojených státech. Diag následně při v USA obnovil.

Spor mezi českým státem a firmou Diag Human (původně Conneco, a. s.) vznikl ohledně zakázky na obchod s krevní plazmou, která měla být realizována na začátku devadesátých let. Ministerstvo zdravotnictví ale odstoupilo od smlouvy s Conneco na dodávky krevní plazmy a následně sdělil tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar dánské firmě Novo Nordisk, že „je pochybnost o solidnosti“ zmíněné firmy; ta až později patřila Josefu Šťávovi. Firma Novo Nordisk na základě toho pak odmítla s Diag Human spolupracovat. Diag se ale právě kvůli tomu od roku 1996 formou rozhodčího řízení pře s českým státem o náhradu ztrát, které prý měly vzniknout na základě poškození dobré pověsti a následné ztráty zakázek.

Celá anabáze kolem arbitráže měla mezník předloni a loni, kdy soudy v Česku potvrdily jmenování tří rozhodců do přezkumného rozhodčího senátu. Jsou jimi ekonom Jiří Schwarz, někdejší děkan plzeňské Právnické fakulty Milan Kindl a předseda Hospodářské komory ČR Petr Kužel.

Cikrt v knížce odhalil mnohá tajemství

O kauze nedávno vyšla kniha nazvaná Krev a peníze. Napsal ji bývalý mluvčí Ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. S kauzou se prý Cikrt seznámil ještě předtím, než začal pracovat na ministerstvu, tedy v době, kdy psával jako redaktor do Zdravotnických novin. Později pak dokonce založil i web pod názvem anikorunu.cz.

V knize lze kromě jiného nalézt i začátek celého příběhu kolem dlouholetých pří, dohadů a soudních sporů.

„Ministr Martin Bojar nic nezavinil, nic neudělal, jen ochránil krev dobrovolných dárců. Naopak se v této věci zachoval velmi dobře,“ řekl Cikrt při křtu své knížky v lednu. A vysvětlil tím i první mýlku médií o tom, že je to právě Bojar, který za vše může.

„Pes je zakopaný v tom, že kdysi jeden šikovný právník dokázal najít spoluhráče na straně státu a společně pak vytvořili tuto kauzu – to byl rok 1996. To, co bylo předtím, byla jen ke všemu dalšímu záminka. A to, co bylo potom, je nedůležitý balast, který se na to nabaloval,“ vysvětlil k tomu Cikrt ParlamentnímListům.cz a zdůraznil přitom, že kdyby se řešila podstata kauzy dnes, a bylo by to u soudu namísto rozhodčího řízení ad hoc, tak je to už dávno vyhrané.