V úvodu svého projevu česká hlava státu znovu zkritizovala zavádění sankcí vůči Ruské federaci. Na příkladu Kuby se Miloš Zeman pokusil ukázat, že sankce nevedou k pádu režimu, ale spíše posilují pocit ohrožení zvenčí a jakýkoli režim tím fakticky upevňují. Jestliže mluvíme skutečně o civilizované zemi, u které chceme dosáhnout nějaké změny, dosáhneme toho podle Zemana spíše dialogem než sankcemi. Pomůže i trvání na svobodě pohybu pro mladé lidi. Právě ti mívají největší touhy po společenských změnách a energii k jejich provedení.

Mlčení nevede nikam

„Sankce brzdí výměnu, výměnu studentů. A je nutno říci, že právě mladá generace, která má jiný způsob života, chce, aby byla výměna podnikatelů, cestování anebo výměna kapitálu, protože existence zahraničních investic v různých zemích je mnohem lepší než výměna zboží. Jelikož výměna zboží je jako jíst jablka a vyměňovat kapitál jako sázet jabloně, v čemž je veliký rozdíl,“ prohlásil prezident.

Z toho plyne, že lidé, kteří podporují sankce, nestojí o dialog, ale pouze o mlčení mezi národy. A toto mlčení nevede nikam.

Civilizace a „anticivilizace“

Podle prezidenta ale dnešní svět čelí mnohem větší hrozbě, než je znovu obnovovaná studená válka. Touto hrozbou jsou teroristé z Islámského státu, kteří se netají tím, že by rádi ovládli nemalou část Evropy, o Blízkém východě a Asii ani nemluvě.  A pokud si někdo myslí, že to jsou jen nesplnitelná přání „chorých mozků“, měl by si podle slov prezidenta Zemana vzpomenout na Adolfa Hitlera. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století také málo kdo věřil v naplnění jeho hrůzných plánů, ale nakonec na ně došlo.