Profesor ekonomie z americké univerzity Milan Zelený se v těchto dnech zamýšlí nad tím, že lidé ztrácejí schopnost rozlišovat. Tím se pak dostávají do situací, které mohou mít neblahé následky. Mimo jiné se zamyslel nad tím, co v lidech probouzí radikální proamerické či proruské názory, porovnává to s minulostí a tím, co to v historii přineslo.

„Neschopnost rozlišovat kvalitu od škváru, originál od kopie, zprávu od propagandy, pravdu od lži, moje od tvého – nebo rozlišit národ od režimu, je obvykle znakem vrozené jednoduchosti a neinformovanosti jedince. Jen obtížně si totiž lze v dnešním světě představit úspěšné přežití bez hodnotově zakotvené a rozvinuté schopnosti rozlišovat,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený.

Nenáviďme režim, ale nikoli národ

Ve svém komentáři, který následně zveřejnil i na svých osobních webových stránkách, pak svoji úvahu rozebral detailněji. Vysvětlil, že ‚nenávist‘ vůči vládnoucímu režimu kdekoli ve světě, by neměla být totožná s negativním vztahem k národu, který v tomto režimu žije.

„Nejzávažnější je určitě neschopnost nebo neochota diferencovat mezi národem a vládnoucím režimem, jako například mezi Němci a vládou národně socialistické strany, nebo mezi Rusy a vládou komunistické strany (bolševické). Vládnoucí režim Stalinův nebo Hitlerův nelze přece směšovat s Němci nebo Rusy. Stejně tak je třeba umět rozlišit mezi národními zájmy a politickými zájmy režimu vládnoucí strany. Zájmy národní nevyplývají ze zájmů politických. Národní hrdost také není totožná s hrdými politiky – a už vůbec ne s mezi-národní nenávistí,“ konstatoval Zelený.

A jak dodal, stačí si představit to, že by po hrůzách druhé světové války a porážce Německa, poválečné generace Evropanů obrátily svoji nenávist proti Němcům. „Kde by asi Evropa a EU a 70 let míru a hospodářského rozvoje dnes byly? Kolik válečných konfliktů a berlínských zdí bychom museli přetrvat a jak citelně by chyběla německá pracovitost a znalosti? A kde by asi byla ČR a ostatní země východní Evropy? Jaké štěstí, že válečné i poválečné generace uměly rozlišovat,“ uvádí dál Milan Zelený.

Co chtěl Hitler, nebylo totožné s tím, co chtěli Němci jako národ

Je třeba si totiž podle něj uvědomit, že to, co chtěl Hitler, není totéž, co chtělo Německo a už vůbec ne Němci jako národ. To, čeho Němci dosáhli od druhé světové války, není totéž, co chtěl Hitler dosáhnout svojí válkou. Nadnárodní i národní režimy jsou především režimy a jejich vlastní přežití jejich jediným cílem.