„Sešli jsme se v kruhu rodinném, abychom znovu poslali do světa knihu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Tato nová je o osmdesát stránek tlustší, protože jsou k ní přidány dokumenty, které se váží k té první z roku 1982,“ řekl úvodem redaktor Jazzové sekce – Artforum Jiří Vích a ještě poděkoval Agrofertu Andreje Babiše za finanční pomoc. Následně se začaly vyprávět nesmrtelné historky o zesnulé legendě.

Teď můžu zemřít

Pálffyho palác stojí ve Valdštejnské ulici v Praze hned naproti budovám Senátu. Za ním se v zahradě skrývá sídlo občanského sdružení Jazzová sekce – Artforum, které existuje od roku 1969, byť za bývalého režimu fungovalo určitou dobu na černo. „Před rokem za mnou přišla mladá studovaná novinářka a ptala se, proč jsme nezrušili StB. Knihu jsme vydali po dvaatřiceti letech znovu právě proto, aby se na dobu minulou hůře zapomínalo,“ sdělil Karel Srp starší, dlouholetý předseda Jazzové sekce, jenž loni dostal od prezidenta medaili Za zásluhy. Kniha vyšla i s původní obálkou, kterou navrhl výtvarník a klíčový člen Jazzové sekce Joska Skalník, jenž se akce také zúčastnil.

„Každý, kdo se živí psaním, a já se jím, než jsem se stal ředitelem, také živil, musí Hrabala nějak strávit. Je to v podstatě povinná literatura,“ dodal dorazivší generální ředitel České tiskové kanceláře Jiří Majstr. „Když jsme kdysi první vydání Obsluhoval jsem anglického krále přivezli autorovi vytištěné, měl slzy v očích a říkal, že teď už může zemřít,“ zavzpomínal Skalník. Ostatně i nové vydání knihy je, jako to předchozí, k mání pouze v Jazzové sekci.

Ňadra pro Clintona

Ostatně o tom, jaký byl Hrabal démon, svědčí i některé historky. „Václav Havel kdysi pozval Billa Clintona na dobré pivo do restaurace U Zlatého Tygra, že ho seznámí s výborným spisovatelem. Sedli si a po chvíli Hrabal zařval, aby Zdenička ukázala panu prezidentovi kozy. Přišla ženská a vyhrnula tričko. Clinton sklopil oči, protože to bylo právě v době, kdy byl v plném proudu skandál s Monikou Lewinsky. Nedávno ta paní od Tygra přišla na besedu v městské knihovně a začala vyprávět, jak z jejího prsa Hrabal šňupal tabáček, protože měli takový hezký platonický vztah,“ dal jednu k lepšímu Skalník.

„Opravdu jsem byl s Bohumilem Hrabalem velký kamarád. Mám rád lidi a on byl člověk, který všechno rozdal, což jsem na něm ctil. Ke konci už na tom byl špatně. Po výsleších, když vyšla kniha Obsluhoval jsem anglického krále, jsme se vždy scházeli v parku. Jednou říkal, že mu estébáci naznačili, že ve Švýcarsku existují léky, které by vyléčily jeho ženu. Takhle na něj působili,“ dodal s tím, že do Jazzové sekce Hrabal posílal od Zlatého Tygra pivní tácky, na nichž byl napsán požadavek, aby byl doručiteli vydán jeden výtisk zmíněné knihy.

V prostorách sekce

Prostory Jazzové sekce – Artfora jsou plné historie. U vstupu do sklepního nahrávacího studia třeba na stěně visí první kytara zpěváka legendární kapely Pink Floyd Davida Gilmoura. Ostatně sekci navštívilo nespočet slavných spisovatelů. Tam seděl beatnický básník Lawrence Ferlinghetti, jinde zase spisovatel Salman Rushdie, na další židli posedával dramatik Arthur Miller. Přestože o Jazzové sekci vyšlo zhruba šedesát vysokoškolských prací, zeptat se jejích členů přímo na místo činu přišel jen jeden člověk. Nicméně osobní zkušenost a vzpomínky jsou nejdůležitější.