Nová průmyslová a technologická revoluce spojená s automatizací a digitalizací mění svět, ale vzdělávací systémy výrazně zaostávají za tím, co přináší a přinese. Nedokážou držet krok s vývojem, neprocházejí stejnou revolucí, aby dokázaly vychovávat vzdělané lidi pro 21. století. Rostoucí nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce brzdí ekonomický pokrok a podkopává šance lidí na uplatnění – na druhé straně investice do školství se vždy bohatě vracejí.

Platí to nejen pro rozvojové země, ale pro celý svět. Ovšem jak má vypadat školství budoucnosti? Jak připravit studenty pro robotizovaný a automatizovaný svět? Jaké dovednosti v nich pěstovat? Co mohou v tomto směru udělat politikové a na co se má orientovat výzkum? Taková byla základní témata nastolená na akci v CERGE-EI.

Vzdělávání vyšších úrovní

Harry Patrinos, který má ve Světové bance na starosti globální vzdělávací postupy pro oblast Evropy a Střední Asie, hovořil o potřebě dosáhnout vzdělávání nového typu: od vývojové fáze – školních tříd plných žáků, kterým přednáší učitel u tabule –, se přesouváme ke vzdělávání, kdy hraje hlavní roli spolupráce a technologie a posléze personalizovaný, na spolupráci učitele a žáka založený otevřený přístup ke vzdělávání.

Cílem a nutností je dosáhnout fáze vyšší: celoživotní vzdělávání i dospělých lidí pružně a ochotně reagujících na měnící se okolnosti a potřeby, které vede jejich vlastní zájem o věc. Konstatoval, že problém, jak se vypořádat s automatizací a novou průmyslovou revolucí, vyvstává logicky zvlášť naléhavě před rozvojovými zeměmi. Nejen že ještě řeší problém se základním vzděláváním dětí, ale také stále připravují mladé lidi pro různá zaměstnání ve výrobě, ve zpracovatelském průmyslu, z nichž však mnohá nebudou brzy v důsledku automatizace vůbec existovat.

Půjde především o rutinní profese – jak manuální, tak ve formě služeb, nevyžadující vysoký stupeň vzdělání, tvořivosti a flexibility. „Ať se však ve světě práce stane cokoli, vždy bude zapotřebí schopnosti se učit a rekvalifikovat.“

Dovednosti nového typu

Podle Harryho Patrinose je nejdůležitější, aby vzdělávací systémy budoucnosti věnovaly prvořadou pozornost dovednostem nového typu, což je především schopnost samostatného řešení problémů a komunikace a sociální obratnost.

Dále je nezbytné zvýšit produktivitu vzdělávání, nasměrovat do něho větší finanční prostředky, ale také vyhnout se předčasné specializaci a předčasné selekci mladých lidí na základě úzce zaměřených testů. Problém vidí mj. ve skutečnosti, že kvůli překotnému rozvoji technologií stěží dokážeme předpovědět, jaký bude svět za 20, 30 nebo dokonce 50 let, a je proto nesnadné předjímat, jak má vypadat vzdělávání splňující jeho nároky.

„Naše vzdělávací systémy zápolí s tím, aby s touto rychlostí udržely krok. Myslím, že je důležité poskytnout lidem informace, jakým směrem se orientovat – ale dát jim svobodu v dalším postupu,“ vysvětluje Harry Patrinos.

Například přespříliš pevně dané osnovy omezují schopnost učitelů ve školních třídách připravovat žáky na svět, v němž se technologie vyvíjejí stále rychleji a jsou všudypřítomné. „Nemyslím, že by je měli učit používat chytré telefony, ale určitě mohou najít způsob, jak začlenit technologie a nové dovednosti do svých základních osnov. Potřebujeme učitele, kteří to dokážou posoudit, a systém, který jim poskytne nezávislost a čas, aby to mohli realizovat,“ pokračuje Harry Patrinos.

Z uvedeného důvodu je třeba, aby se též budoucí výzkum zaměřil na způsoby, jak zvýšit efektivitu výuky. Bude to prostřednictvím technologií nebo pomocí lepších učitelů? Budou se potřebné dovednosti získávat nadále ve školních třídách? Jak vzdělávání lépe financovat? Na tyto a podobné otázky by měli vědci odpovědět.

Jaká je situace v Česku

Ani čeští diskutující nehodnotili situaci v našem školství zdaleka příznivě. Upozorňovali, že jsme do velké míry ještě v první fázi vzdělávání, kdy děti sedí v řadách, jsou všechny stejně staré a před nimi stojí učitel, který do nich „nalévá“ informace.

Daniel Münich z CERGE-EI sdílí skepticismus, že se u nás stále mnohde učí v podstatě stejnou formou jako před desítkami let. Vzdělávací systém jako celek současnou naléhavou potřebu zásadně změnit přístup k výuce v obsahové rovině zaznamenal nedostatečně: „Úplně na začátku bude potřeba změnit myšlení lidí, aby si uvědomili, že tento způsob už opravdu přestává fungovat, že parní pohon už není technologií pro nové tisíciletí a musí se vymýšlet jiné ‚pohony? a ‚zdroje energie’, jiné školství.“ To je záležitost nejen politiků, ale i rodičů a nakonec i veřejnosti.

Zvýší se poptávka po měkkých dovednostech

Odborníci upozornili i na skutečnost, že nejde a nepůjde pouze o technologický vývoj, automatizaci a další technický pokrok, nýbrž stejně důležité budou i společenskovědní a humanitní obory. „Zaznělo, že vzdělání není zdaleka určeno pouze pro trh práce, pro vydělávání peněz a následnou konzumaci vydělaných prostředků nebo daní, které vybral stát,“ podotýká Daniel Münich.

Současně však upozorňuje, že budoucí trh práce a společnost jako celek budou potřebovat dovednosti tzv. měkkého charakteru: „Těch se už dnes nedostává a bude se jich nedostávat pořád víc. Budou však klíčové, aby člověk mohl začít vstupovat do profesí, které roboti neovládnou. Zahrnují schopnost a ochotu se učit, pracovat v kolektivu, řešit problémy, pečovat o jiné lidi.“

Hledá se učitel nového typu

V měkkých dovednostech nás roboti zatím nenahradí, poptávka po nich nicméně výrazně poroste a země, které je nedokážou ve vzdělávacím systému dětem a mladým lidem dodat, budou v důsledku zaostávat. Abychom je však dokázali učit, potřebujeme učitele, kteří je ovládají a umí předat, což je tak trochu začarovaný kruh.

„Při debatách, jak špatně platíme učitele, jsme si ještě docela neuvědomili, že budoucí nároky na ně budou ještě výrazně vyšší než dnes. Že do této profese musíme dostat nejlepší talenty v této zemi, protože od nich budeme chtít, aby dokázali věci, které ostatní nedokážou,“ uzavírá Daniel Münich.

Požadavkem příštích let a desetiletí proto bude učit náročnými, interaktivními vzdělávacími metodami, nikoli převážně frontálním učením, kdy učitel stojí před třídou. Znamená to vymýšlet stále nové způsoby výuky a předvídat dovednosti, které je potřeba učit. Jenže tuto potřebu jsme u nás podle účastníků debaty v CERGE-EI v zásadě ještě vůbec nezaznamenali.

Přednášku Harryho Patrinose s reflexí Daniela Münicha a následnou diskusi naleznete ZDE.