Hned první den si vyzkoušeli role novinářů, kteří přijeli udělat rozhovor s velitelem cvičení z místa výstavby materiální základny humanitární pomoci (MZHP). Její stavba trvala dva dny a kapacitně byla postavena pro tři sta evakuovaných osob. „Je úžasné pozorovat, co všechno vojáci dokážou,“ uznala hned první den Iveta Jenikovská. „Neuvěřitelná je soběstačnost vojáků při výstavbě tohoto stanového městečka.“ Prvními z evakuovaných osob, jimž fiktivní povodeň zaplavila obydlí, byli obyvatelé domova důchodců, jejichž představitelé byli mimo vojáků právě studenti. K dalším scénářům, kterých se účastnili, patřilo například zasypání jámy s odklizenými uhynulými zvířaty či předávání náhradních přemostění místní samosprávě, kdy byli v rolích starostů obcí, hasičů či naopak zraněných při závalu domu.

„Hrála jsem zraněné dítě v šoku po zboření domu, které bylo v jedné místnosti s těžce zraněným otcem. Jela jsem na rozehru s obavami, jestli se nebudu smát a zda to zvládnu, ale velmi rychle jsem se do role vyděšené dívky dostala,“ pokračuje Iveta. „Někdy nám vojáci v rozehře nechali volnou ruku a my mohli zapojit vlastní fantazii či improvizovat dle vývoje dané situace,“ doplnila Tereza Raszyková. Vojáci, kteří nevěděli, co je při incidentech čeká, byli sami překvapeni přítomností živých figurantů.

„Ani my jsme dopředu nevěděli, co budeme mít za úkol a tak nás potěšilo, že jsme byli zapojeni takovým způsobem. Bylo to pro nás rozhodně velkým přínosem, protože jsme vlastně z praktického hlediska viděli to, co se učíme ve škole. Zkusili jsme si, jak lidé reagují a mohli si tak udělat vlastní obrázek,“ pochvalovaly si Iveta s Veronikou Krásnou. Hlavní přínos byl i v tom, že si vyzkoušeli role z druhé strany, než jaká bude jednou jejich vlastní profese. Jediný mladík ve skupince, Luděk Soudný doplnil: „Já to beru jako skvělou příležitost, protože jsme se navíc dostali mezi vojáky a mohli přímo vidět jejich práci, což jinak není obvyklé.“

Svoji spokojenost ze spolupráce vyjádřili i vyučující posluchačů ČVUT, Jiří Halaška a velitel cvičení, plukovník Robert Bielený. „Zapojení studentů, tedy vlastně civilních osob, bylo velkým přínosem i pro vojáky. Při incidentech se k nim museli chovat jako k neznámé osobě v reálu a to je vždy jiné než postoj ke známému či vojáka k vojáku,“ uzavřel Bielený. „Přítomnost civilních studentů tak zkvalitnila podstatnou část cvičení.“  

Text: majorka Mgr. Miroslava Štenclová, tisková mluvčí cvičení Engineer Rescuers 2016

Foto: majorka Mgr. Miroslava Štenclová, kapitánka Ing. Jana Sedláčková, tisková a informační důstojnice 15. ženijního pluku a praporčice Bronislava Smetková, 153. ženijní prapor