Výstavbu plánuje spolek Dubáci pro vznikající muzeum lidové architektury a kultury Českodubska, a to v rámci projektu Přirozený skanzen Trávníček. Součástí muzea bude i funkční historický výčep a hostinský sál ze začátku 20. století.

Dům č. 14 je situován ve východní části zástavby, u odbočky na Sedlíšťka, na mírné terénní terase pod svahem nad silnicí. Částečně roubený dům má úhlový půdorys, přízemní hlavní (severozápadní), částečně podsklepené křídlo obsahující obytnou část dispozice a patrové užší, zato delší severovýchodní hospodářské křídlo.

Obytné křídlo je rozšířeno o přístavbu zadního traktu. Obytná část je z velké části roubená, přičemž roubení spočívá na vysoké omítané podezdívce. Zátěž stropu a krovů vynáší podstávka. Na líci roubených komor lze nalézt datovací nápisy „1879“, „Ano. 1857“ či „W. Beran Čís. 13“.

Od začátku rekonstrukce v roce 2014 je objekt zpřístupňován během společensko-kulturních akcí, pořádaných spolkem Dubáci, jako jsou masopusty, poutě, dožínky a posvícení. Úzce spolupracují s folklorním souborem Horačky.

„Spolek Dubáci se zásadně zasloužil nejen o obnovu památky lidové architektury, a to skutečně příkladným způsobem, ale s velkým nasazením do ní přivedli život. To je pro mě osobně velká přednost této obnovy. I proto jsme ji zcela výjimečně podpořili v rámci individuální dotace na výstavbu sociálního zařízení,“ vysvětlila Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Spolek Dubáci pořádá workshopy na téma Dobrá praxe při obnově podstávkových domů a prezentuje tradiční řemesla. Opakovaně jsou součástí festivalu Pouť mezi dvěma Jány nebo Krajských dnů lidové architektury. Uspořádali několik menších národopisných výstav ve spolupráci s Muzeem Českého ráje v Turnově. Za záchranu památky v roce 2020 od Národního památkového ústavu obdrželi ocenění Patrimonium pro futuro a od veřejnosti cenu Památky děkují. Uznání za příkladnou obnovu získali také od německé organizace Stiftung Umgebindehaus.

Až do poloviny 20. století byl objekt průběžně udržován a využíván jako obytné stavení s hospodou, hospodářská část byla též udržována. V průběhu druhé poloviny 20. století dům udržován nebyl a chátral. Objekt byl evidován jako rekreační. Od roku 2015 dochází k jeho postupnému zajištění a navazující rekonstrukci. Podařilo se ho zachránit v době, kdy havarijní stav hrozil zřícením.

Poškození vykazovaly především dřevěné konstrukce – zejména zadní trakt obytného křídla, jeho stropy a dále krov jako celek. Pavlač uhnila a zanikla. Dům během posledních 4 let prošel postupným havarijním zajištěním, aby byl schopen další existence a postupnou rekonstrukcí tradičními stavebními postupy bez narušení či ztráty památkových hodnot.